Tréninkový denník

Jarní tréninky

9. května 2013 v 21:41 | Terezas
Na jaře jsme toho tedy nenatrénovali mnoho. Spíš než v terénu jsme byli na cvičáku a na výletech po krásách vlasti.

23.2. sutiny Hlubočepy. Těšily jsme se na trénink s úplně novými lidmy ale nebyly jsme ve formě ani jedna. Ayla sice nic nijak zvlášť nekazila, ale ploužila se jako bába nad hrobem a když už značila, zkazila jsem jí to já, protože jsem neprávem myslela, že značí špatně a cpala jí jinam. Fanoušek byl při přímácích asi dobrý, ale jednou mu figurant utekl mimo dohled a na to ještě Fája nebyl připravený. Dohledal si figuranta sám a pěkně nosem, ale pravda, že u toho měl poněkud nešťastný a zmatený výraz.

12.4. plochy Hostivař. Motivační trénink na směry. Ayla má krásné daleké vysílačky do dálky, hned značí. V druhém kole má hledání, ale nenechá se nachytat a nalézá všechno hned. Fajn se hezky přetahuje, nemám o čem psát.

23.4. plochy Oleško. Motivační trénink na směry a v druhém kole zase hledání. Při hledání u posledního figuranta Ayla nechce moc do hloubky, úkolem pro příště jsou superdlouhé zabíhačky a vysílačky na přímo. Fajn pracuje s Edou a žádný problém, jen opravdu nesmím být u toho, je zmatený a neví, jestli dělat se mnou nebo s Edou.

30.4 - 1.5. Smiřice u Hradce Králové. Státního svátku a dne volna jsme využili ke grilovačce a pálení čarodejnic na cvičáku s útulkem u Edity Labíkové. S Fanouškem jsme v úterý i ve středu přesvištěli překážky na přilehlém cvičáku. Fája dělá specialitu dychtivých překážkářů, a to sice zvládá víc překážek na jeden povel. Agility neděláme, ale zatím to tak na cvičáku občas vypadá:-) I tak má slušné základy a celkem hezky se soustředí i za přítomnosti ostatních psů. Po krátké noci a se zbytky kocoviny jsme odjeli kousek do vojenských lesů a s pomocí Katky Staňkové snad našli způsob, jak se bude Fajn spolehlivě přetahovat nejen s vybranými, ale i s méně šikovnými figuranty. Řešení je jednoduché a kdybychom se bývali poučili od kolegů sportovních kynologů dříve, přetahujeme se už dávno o aport na dlouhé šňůře. Vzhledem k tomu, že kolie patrně trpí na slabší zákusy, na šňůře má Fanošek mop. Ano, plyšový, jemňounký měkoučký mop:-) Druhé kolo v sutinách se opět povedlo a opět jsme zopakovali chybu, kdy se pletu Fajnovi a Edovi do terénu, když hledají spolu a Fáju to rozhodí. Ayla hledala rozkošně, Fajn rozkošně štěkal i se přetahoval a společnost hradečáků byla moc milá, takže děkujeme a těšíme se na příště!

Leden 2013

22. ledna 2013 v 21:04 | Tereza
V prosinci jsme toho moc nenatrénovali, jen jsme si trochu provětrali kožíšky na cvičáku a na Vánočním sranda závodě naší brigády. Fanoušek perlil a umístil se díky tomu na druhém místě! Druhé místo chápejte druhé od zadu, ale nutno dodat, že byl jediné soutěžící štěně a kdyby se vyhlašovala třída štěňat, byl by první od předu:-) Fajn mi udělal radost už jen tím, že pochopil, co se po něm chce. Největší bodovou ztrátu jsem způsobila já v čistě člověčí disciplině, takže i s Aylou jsme dosáhly jen někam doprostřed pořadí.

Fajnovi se na cvičáku zjevně zalíbilo a byl si tam jednou zacvičit i s Edou, když já jsem vězela v práci a Ayla měla za úkol hlídat byt.

13.1. Jsme se konečně dostaly na trénink, ale jen s Aylou, doma tentokrát zůstal Fanoušek. Myslela jsem, že v tradičním pražském terénu ve Vraném mě nic nemůže překvapit, ale to jsem nevěděla, že tam máme k dispozici celou jednu budovu, ve které jsme ještě jedinkrát netrénovali. Opět musím konstatovat, že Ayle štěňata nesmírně prospěla, přestože kvůli nim měla dlouhou tréninkovou pauzu. Nějak se s nimi vybouřila, nebo jí tak svědčí, že pořád bouří s Fajnem. Je na ní zkrátka vidět nějaký vnitřní klid, nebo spíše rozvaha, se kterou se pouští do práce. Ví přesně, co dělá, je si s tím jistá a působí u práce úžasně soustředěně. V prvním terénu jsme zažily pernou chvilku, když se hned na začátku po prvním vyslání propadla zadkem do jakési díry, která byla překrytá bordelem. Dost se lekla a asi i uhodila a nechtělo se mi ji do toho inkriminovaného rohu vysílat hned znova, takže jsme zatím prohledaly zbytek terénu a tenhle první roh nechaly nevykrytý. Ayla se stihla ještě dvakrát propadnout nohou do díry ve stropě, která měla sice asi jen třicet čísel v průměru, ale byla hluboká až do dalšího patra. Mít knírače nebo jiného malého psa, tak tenhle terén odmítnu... Vzhledem k tomu, jak jistě Ayla hledala, mi bylo jasné, kde je poslední nenalezený figurant, takže jsme se na konec vrátily do nevykrytého místa na začátku a udělaly si tam na něj krásný přímáček... Druhé kolo ve sklepě se nám zrovna nepovedlo, ale není divu, protože jsem nechala doma světlo na Aylu, takže jsem jí dala svoje a sama se sunula dopředu šmátráním. Navíc jsme šly jako poslední a prostory už byly úplně přepachované, takže Ayla všechno značila dost nepřesně a nešlo to dohledat. Poučení pro příště je, že když se tak moc povede první kolo, dát do druhého něco, co se nedá zkazit a neznechutí to práci pro příště;-)

20.1. Hlubočepy už skutečně moc překvapit nemůžou, takže jsme si udělaly jen lehké hledání s Aylou a přímáčky s Fajnem. Ayla byla ve skvělé formě a zkazit snad ani nic nemohla. Jen jsem si připomněla, že jsme jí dlouho nenechali vodit, a ačkoli se nezdá, že by jí to chybělo, raději se k tomu občas vrátíme. Fajn dospěl do věku, kdy má nadmíru energie i sebevědomí, ale dutou paličku a nulový výcvik, takže mám dojem, že ho budu muset vzít brzo do parády:-)

Listopadové tréninky

10. listopadu 2012 v 22:41 | Tereza
6.11. Vrané
Zapeklitý terén ve sklepě, ve kterém se pachy kumulují a točí pro mě neopchopitelným způsobem. Velmi těžká práce pro psa na dohledávání. Ayla se úkolu zhostila dobře, nevadí jí ani tma tmoucí a já se jen musím naučit odhadnout, kde přesně je úkryt, abych ho správně označila. Další těžký úkol pro mě je, naučit se orientovat v podobném terénu, protože mi stačí dvakrát zahnout a už nevím, kudy zpět. Fanoušek opět nezklamal, tma mu nedělá nejmenší problém a na jeho pohyb po terénu a nepříjemném materiálu je radost pohledět.

10.11. Vrané
Tentokrát jsme si zajeli štěknout jen s Aylou a do jiné části bývalých Vranenských papíren. Přehlednější, ovšem velmi rozsáhlý prostor opuštěných hal nabízel nejrůznější úkryty, ale pro Aylu jsem měla jen ty jednoduší spodní. Aylin projev se mi zdá unavený, ani se nesnaží úplně dohledávat a štěká v prvním silnějším závanu pachu. V druhém kole dostává motivační odbíhačky a asi u nich na chvíli zůstaneme.

Říjnové tréninky 2012

5. října 2012 v 12:17 | Tereza
Začínáme intenzivně trénovat na ZTV2. Nervózní jsem už teď, protože je toho hodně, co musíme zvládnout.

2.10. Točná
Dáváme Ayle čtyři figuranty, aby si zvykla, že i na zkoušce můžou být v jednom terénu po čtyřech. Hledá i značí hezky, ale pozapomněla vybíhat v přesném směru vyslání. Tzn. už mi nevěří a nespoléhá na směr, který jí ukážu. V příštích trénincích se na to musíme zaměřit! Zkoušíme první výškový úkryt. Kdybych ho neviděla dřív než Ayla, patrně bychom ho přešli, protože kolem figuranta probíhá poměrně blízko a ani ji to nebrnkne. Potom má štěstí na větřík, foukne jí to do nosu a neomylně a rychle zamíří ke stromu a hned pozná, kde je zdroj pachu a přesvědčivě štěká na figuranta nad sebou. Vítr jsem zvyklá kontrolovat a vnímat, ale když žádný nefouká, pomůže štěstí a jeden menší poryv.

Fája vystupuje z auta a hned ví, že je na tréninku. Přibíhá k nejbližší osobě a štěká. Je to sice roztomilé, ale není mým cílem, aby štěkal na kohokoliv, koho vidí a kdo vypadá aspoň trochu jako figurant. Musím začít po lidech chtít, aby ho nechválili za nevyžádáné štěkání, obzvlášť na stojící osoby. Stále se nechce přetahovat, ale štěká bez povelu a způsobně si k tomu sedá na prdýlku, aniž by ho to někdo učil.

3.10. Cvičák
Aylu pořádně otravuju na překážkách a chci po ní i hezké přechody mezi překážkami. Bude to trochu boj, ji to naučit, je příliš natěšená na překážky a nejde hezky u nohy, ale snad to v jednu chvíli i trochu chápe, tudíš jsme na dobré cestě. Problém nám dělá vysoké áčko, které jsem po Ayle nikdy nechtěla, natož oběma směry a vrací se tedy kolem něj.

Fanoušek dnes nechtěně dostává první "zabíhačku" (tzn. figuranta vidí odbíhat, ale poté se figurant ztrácí z dohledu v porostu) . Tak to dopadá, když kolie ve čtyřech měsících vypadá jako dorostenec a figurantovi špatně vysvětlíte, co chcete... Jinak samozřejmě děláme pouze "přímáky" (tzn. pes vidí figuranta odcházet i uléhat). Naštěstí tahle teta připadá Fajnovi náramně zajímavá, takže ho to neodrazuje, bez zaváhání si ji nachází, vyštěkává a dokonce se s ní tahá o hračku. Fajn dostává jedničku, dvakrát podtrženou:-) Na překážkách se v něm projevují geny od Ayly (geny divokých vajec) a trochu na překážky žene, dělalá si z nich agility a komentuje je nadšeným štěkotem.

10.10. Řeporyje
Ayle dáváme čím dál těžší hledání a mě to začíná čím dál víc bavit. V prvním kole vybíhá nádherně ve směru vyslání až do obrovského krpálu, který mi posléze připomíná, že jsem chtěla něco dělat i se vojí kondičkou. Druhé vyslání k výškovému úkrytu je zvláštní, protože nám dost netypicky figuruje Eda. Buď úkryt nebyl ještě dostatečně napachovaný, nebo Ayla nebere Edu jako figuranta, protože kolem probíhá a neznačí. Na druhé vyslání už značí, tak si s tím nedělám hlavu. Sice je to druhá podobná reakce u výšky, ale věřím, že s nimi Ayla problém mít nebude. Další dva figuranty nalézá a značí pěkně, ale už se nenechává vysílat do směru a běží si, kde se jí to líbí nejvíc.

Figuranty na Fanouška musíme víc krotit, protože zase dostává zabíhačku a figuranta nevidí usedat. Ale nevadí mu to a figuranta najde, i když s malým zaváháním a ubírá mu to na razanci. Krásně si před ním sedá a sám se rozštěkává.

Poučení pro příště: V houbové sezóně se nevyplatí dělat sutiny. Už z druhého tréninku se vracíme se slušným úlovkem, tentokrát v podobě ryzců a suchohříbků;-)

21.10. Košík
Můj oblíbený terén se spoustou výborných padaných jablek, ale jinak plný záludností na hledání. Pejsci tentokrát nečekají v autě, ale přivázaní u stromu. Ayla jako obvykle celou dobu ječí a protože na ně nevidím, trnu, jestli je Fajn živý nebo jestli nekouše vodítko, protože jeho štěkat neslyším. Kupodivu spořádaně sedí vedle šílené matky a ani nedutá. Jeho projev při odbíhačkách se mi ovšem příliš nelíbí, je nažhavený až moc a skoro se přetáčí. Nesmíme ho před vypuštěním hecovat a musím mírnit figuranty při odměňování. Nejvíc mi pije krev, že si nechce nechat nasadit obojek s rolničkou. Je to rozdíl od Ayly, která mi hlavu do obojku vnucuje, protože to znamená, že se jde hledat. Na závěr se krásně přetahuje, vlastně poprvé s takovou vervou.

Ayla pracuje dobře a s radostí, ale výšku dohledává na můj vkus trochu zbytečně dlouho. Je vidět, že s výškovými úkryty potřebuje nabrat víc zkušeností.

24.10. Hostivař
Poslední trénink před zkouškou. Fanoušek opět řádí jak černá ruka, takže to nebylo čekáním na úvaze, protože dnes klasicky čeká v autě. Chce to asi víc klidu a čas.

Ayla se nechává překrásně vysílat do směrů, ale výška jí opět potrápí nosík a hledá dlouho. Značí ale přesně a pěkně, takže si z toho vrásky neděláme, s ostatními je rychlá, takže máme spoustu času do limitu.

27.10. ZTV2 Želiv
O zkoušce do tréninkového denníku můžu napsat jen proto, že se nám nepovedla, ale přesto nám přinesla cennou zkušenost. Počasí nám zrovna nepřálo, byla zima, pršelo a sněžilo, ale překážky jsme si šly zkusit s radostí a Ayla je udělala pěkně, i když s několika nepřesnostmi. Na zkoušku jsme nastupovali pár minut poté a nevím, co se stalo, ale Ayla jednoduše udělala skoro všechny chyby, které se na překážkách udělat dají. Zřejmě to bylo tím, že mě samotnou úplně pohltily nervy, povely jsem vydávala přiškrceným tichým hlasem, za druhou a naprosto pěkně provedenou překážkou jsem Aylu ani nepochválila a celkově jsem se chovala jako idiot a rozhodila tím i Aylu. Hned poté jsme šli na překážky ještě jednou, abychom si je opravili. Nervy byly tentam a Ayla opět neměla problém a udělala všechno tak, jak měla. Akorát na mokrém áčku jí při cestě zpět podklouzly tlapky, spadla dolů a protože se chtěla omluvit, že se vrací kolem, popadla do tlamičky krabičku s odměnami, které dávám v nácviku za překážku, přinesla mi ji a způsobně předsedla. Aport přez překážku jsme mimochodem nedělali nikdy.

Cenná zkušenost tedy zní: 1) Nervy nechat doma, protože když nejde o život...
2) Když už musím nervy brát mermomocí s sebou, snažit se tvářit alespoň před psem, jakože jsem v pohodě
3) Odpustit Ayle jakoukoliv chybu, protože vždy dělá, co může

30.10. Bubny
Plochám dáváme na chvíli vale a zaměřujeme se na sutiny. Krásná práce všech psů na tréninku a Fájův nádherný pohyb po sutiništi. Jen jsem Aylu trochu zkazila, když krásně přeskakovala hluboký příkop a jedinkát zaváhala, já ji ovšem povzbudila, aby ho přeskočila, ale na druhé straně bylo spostu drátů a ostrého plechu, do kterého hopla a dost se vylekala.

Zkoušky ZTV1

30. září 2012 v 20:53 | Tereza
30.9. Jsme sebraly všechnu odvahu a drzost a nastoupily na zkoušku terénního vyhlédávání ZTV1. Drzost jsme potřebovaly hlavně kvůli tomu, že jsem poněkud opomněla přečíst si zkušební řád a neuvědomila si, že zkouška mimo jiné obsahuje vyhledání jedné osoby na výšce. Při plošném vyhledání jsme to s Aylou ještě nikdy nedělaly a na sutinách jsme to jen párkrát zkusily. Na ploše i na cvičáku jsme po dětech byly jen jednou, takže jsem se právem bála o vyhozený účastnický poplatek.

Tentokrát zkoušky nárámně odsýpaly a já ani nestihla pořádně Aylu vyvenčit a už nás volali na nástup. Chvíli na to už jsme nastupovali na poslušnost, která se u této zkoušky skládá pouze z deseti překážek (po deseti bodech) a výstřelu během překonávání kladiny. Ayla nedělá vysoký žebřík, ale u ostatního jsme problém nečekaly. Ani nevím proč, ale ještě před nástupem jsem si zkusila jednu jedinou překážku; vyslání na cíl. A byla to nakonec jediná překážka, u které nastal problém, takže jsme tam a na žebříku dostaly za nula bodů. Poučení pro příště, nic netrénovat a nic nezkoušet:-) Ostatní ztráty mám na svědomí já, Ayla se snažila a po každé překážce se na mě spokojeně usmívala. Celkově za 72 bodů ze sta.

Jako terén nám posloužily krásné lesy poblíž Jílového. Za krásné je můžu označit jen proto, že ve mě vzbudily touhy nadšeného houbaře, a protože jsem při prohledávání terénu měla co dělat přeskakovat malé hříbečky. Když jsem na lesy hleděla okem zkoušeného, líbily se mi o poznání méně a jejich hustota jenom zesilovala moji nervozitu. Ayla mě ovšem podržela a naštěkala tolik bodíků, kolik jen mohla a ztráty tentokrát byly jen na mém účtě. Poučení pro příště, naučit se v terénu lépe orientovat a více se soustředit na psa. Možná Ayla něco ztratila za malinko vzdálenější značení u výšky, ale důležité je, že ji vůbec našla, protože jsme měly krásných 126 bodů (ze 130) na prvním terénu a 65 (ze 70) na terénu druhém.

Celkově jsme získaly 263 bodů a hodnocení za dobře. Škoda byla zbytečné nuly za vysálání na cíl a mojí nervozity. Hlavně, že to máme za sebou a s vrtěním ocásku se můžeme vrhnout na trénování na ZTV2.

Zpět v tréninkové zátěži

24. září 2012 v 18:33 | Tereza
Letos moc zkoušek ani větších tréninků už nestihneme, ale na prvním tréninku jsme s Aylou byly už týden po odstavu psíčat. Pokračuju v psaní tréninkového denníku, hlavně abych sama měla přehled, jaké chyby opakujeme a v čem se zlepšujeme.

19.7. Hlubočepy
První trénink po dětech a ještě bez Fajna. Ayla pracuje moc hezky a nadšeně, je vidět, že se na hledání nebývale těší. Hledá soustředěně a pěkně od začátku terénu a dokonce se skvělým drajvem. Chtěla jsem trénink udělat jednoduchý a motivační, ale nakonec to má trochu těžší, což jí vůbec nevadí a zvládá to skvěle. Figuranti mi jí nevodí, ale Ayla se neotáčí. I tak příště nesmím zapomenout nechat si ji vodit alespoň někdy. Dlouhá tréninková pauza je vidět jen v nadšení, že chvíli může myslet na něco jiného než na děti:-) Rději se pýchou.

7.8. Bubny
Pro nás nový terén kousek od bydliště. Pruh čerstvé sutiny s přilehlou budovou. Sutina je sice malá, ale přesně taková, v jaké má Ayla problémy s pohybem. Projevuje se to krásně a při prvním vyslání chodí jak v kramflecích, ale když se uklidní, hopsá hezky. Musí se jen trochu soustředit a nesnažit se být moc rychlá. Fajnův první trénink. Zatím není co trénovat, Fája umí stěží "sedni", ale procházím s ním sutinou. Terén je na něj těžký, musím mu na mnoha místech pomoci, ale snaží se skvěle, nebojí se a má radost. V budově se nebojí přeskakovat hluboké díry a poprvé ho rozštěkávám, přetahuje se o uzel a je nadšený, že se něco děje a že ho u toho nekontroluje máma:-) Bohužel si Fajna necháváme na konec, takže se vyšťaví v kenelce a už se nezajímá o figuranty s aportkem. Žrádlo ho pochopitelně probudí (je přeci po Ayle), ale i tak je poněkud rozpačitý. Lidem po hlavě rozhodně neskáče, jak to dělala Ayla. Té jsme dnes udělali jen spoustu odbíhaček přez sutinu a nějaké to lehoulinké hledání.

21.8. Točná
Oblíbený krásný terén a hezká práce Ayly. I tak mi trochu padá hřebínek a musím uznat, že Ayla po dětech přeci jen není v optimální kondici. Není tlustá ani hubená, na vycházkách v lese a na předchozích trénincích na sutinách běhala jako nic, ale při práci na rozlehlé ploše jí chybí ta lehkost, hlavně po ukončení práce se vleče. Přeci jen je hledání něco jiného než jen běhání na procházce. Nic jiného jí vytknout nemůžu. Jen já jsem polevila v pozornosti, neuvědomuju si postup terénem (národní/mezinárodní?), nemám aportek na odměnu ani stopky a kondici mám horší než Ayla, a to jsem neměla nedávno sedm porodů v jeden den. Fajn štěká na cizí figuranty za žrádlo, nechává se nádherně vydráždit i když štěká cizí pes, ale o hračku se tahá jen se mnou a s Edou. Nebojí se tmy, štěká v ní, dělá mi radost.

28.8. Nučice
Sutináři nás stále strhávají na tréninky sutin,ale v Nučicích je to vhodé i pro plochaře a pro běhavé pejsky. Terén mě už několikrát překvapil, ale dneska se chybě vyhýbám, když Ayla zachytí pach dvou figurantů najednou a rozhodne se nejdřív vyštěkat toho vzdálenějšího, přesto si všímám její první reakce a vysílám ji i k prvnímu figurantovi, aniž bychom ho přešli. Žádnou slávu si tu ale neuděláme a Ayla opět trochu více funí. Budeme muset oprášit kolo a naběhat pár kilometrů, aby nabrala kondici. Ještě ke všemu má dnes zácpu a vyprazdňuje se i uprostřed práce. Poučení pro příště, před zkouškou krmit kostmi jen střídmě!
Fanouška trápí figuranti s přetahovacím uzlem, ale ani po nich neškytne, natož štěkne. Chtě nechtě zkusíme štěkat na žrádlo a ejhle, máme špičkové štěně, které řve s očima navrch hlavy a s figurantem odchází přez půl světa.

Fája na svém třetím tréninku


4.9. Bubny
Zase sutiny a zase jsem na Aylu nějaká moc hodná, takže trénujeme samé lehké úkryty a běhání přez sutinu. Pohyb se nepatrně zlepšuje, takže si příště zkusíme dát něco, u čeho se bude muset trochu víc snažit.
Naopak Fajnovi to dělám přetěžké. Mimo sutinu štěká za žrádlo perfektně, ale sutiniště je pro něj zatím moc těžké a za figurantem má problém i doběhnout. Musíme déle vydržet u přímáčků mimo terén.

10.9.
Tak tenhle trénink se nám pořádně zvrtl.

Odpoledne jsme měli jet na obyčejný trénink, ale přišlo hlášení o pohřešované ženě, která odešla z domu neznámo kam, nechala mobil na stole, odemčeno a v bytě stopy krve. Konečně jsme byli s Aylou pozvány a zúčastnily se tak našeho prvního ostrého pátrání. Prohledávali jsme rozlehlé okolí v místě bydliště. Všechny nasazené týmy ZBKP ukončily práci negativním výsledkem. Žena byla nakonec po čtyřech dnech nalezena živá v Praze.

Máme radost, že už jsme s Aylou byly uznány za schopné zúčastnit se ostrého nasazení. Nakoplo nás to do další práce a těšíme se na další akce!

Zkoušky nanečisto

23. března 2012 v 15:33 | Tereza
doplníme...

Druhé cvičení kynologů s hasiči Semilsko

23. března 2012 v 15:32 | Tereza
doplníme...

10.12. Nučice

12. prosince 2011 v 18:15 | Tereza
Tak jsme se konečně dostaly na terén, který by alespoň trochu připomínal plochy. Tentokrát to bylo všechno poměrně zapeklité, protože jsme si do terénu schovaly jak kosti a buřtíky, tak i teplé úkryty. S kostmi Ayla problém neměla. Hezky si je očuchala, ale neoznačila a hledala dál. Horší to bylo s teplým úkrytem, který mi, potvůrka jedna, vehementně značila a nechtěla si to nechat rozmluvit. Připravili jsme Ayle ještě jednu specialitku, kterou nikdo nejsme zvyklý trénovat. Skoro se nepřezkušuje, přestože by mohla a i podle nového řádu ji bude muset pes zvládat levou zadní. Jde o prohledávání prostoru, po kterém se pohybují osoby, které dělají ruch, hluky, povykují a hýbou s okolním materiálem. Další věc, kterou musíme Ayle do tréninku zařadit častěji, protože se na skupinku příliš soustředí a zdržuje jí to od hledání. Jinak dneska Ayla hledala hezky. Jak by ne, když měla v krabičkách na kostičky nakrájený a ovařený hovězí bio streak;-)

13.11. sutiny Vrané

3. prosince 2011 v 20:00 | Tereza
Ráno jsme s Edou a větším zpožděním dorazili na oficiální trénink naší brigády. Aylina práce mě tentokrát úplně nadchla. Pracovala vytrvale, dostatečně samostatně, s výborným drivem, ale při tom všem byla perfektně ovladatelná. Jak to ale bývá, nic není dokonalé a kolem jednoho úkrytu, který se nezdál nijak složitý (zavřená skříň), těsně prošla bez toho, aby alespoň nepatrně zachytila pach figuranta. Být to na zkoušce, tak figuranta asi nenajdeme vůbec. Tak aspoň vím, že je to opravdu možné:-) Zatím se mi totiž nic podobného nestalo, a to většinou trénujeme tak, že nevím, kde figuranti jsou a nemůže se tím pádem stát, že jí "cpu" tam, kde někdo opravdu je. Udělali jsme si zas jednu polovýšku a Ayla jí dohledala krásně, i když bylo vidět, že pro ni byl takový úkryt trochu těžší. Nezapomenu na to, jak Ayla při posledním přímáčku odběhla a začala s takovou radostí řvát na figuranta, že si ani nevšimla, že už otevřel krabičku...a štěkala dál, pod nosem krabičku s masem. Vždycky jsem říkala, že je pro ní největší odměna to, že si smí beztrestně zaštěkat;-)

Společné cvičení ZBKP, ZBKMSK, hasiči Semilsko aneb "příprava na atesty".

17. listopadu 2011 v 19:01 | Tereza
4.11. jsme ve večeních hodinách vyrazili s Edou a Julií směr Krkonoše. Ráno nás čekalo společné cvičení se Semilskými hasiči a ostravskými psovody, které se mělo nést v duchu přípravy na atesty, nebo také na ostrý zásah. Eda nás a ostraváky ubytoval ve svojí krásné roubence, nakrmil uzeným kolenem, napojil svařákem a v ranních hodinách konečně uložil do postelí.

Máme zlato!

30. října 2011 v 21:26 | Tereza
To, že máme doma zlato, i když je Ayla trikolorní a ne zlatá, jsem věděla už dávno. Nikdo ale nevěděl, že tak překvapí na svém prvním závodě.

Tři sutiny

30. října 2011 v 14:16 | Tereza
Když jsem před nedávnem v článku o ostravských sutinách psala, že se asi "zlehka" pustíme do trénování sutin, tak jsem netušila, že se nečekaně rozhodnu jet na závod podle ZZP1. Do sutin jsem se tedy nepustila zlehka, ale úplně bezhlavě.

Máme ZZZ

22. října 2011 v 19:24 | Tereza
Byla jsem nepatrným, ale o to výmluvnějším nátlakem přinucena k tomu, abych se konečně přihlásila na nějakou zkoušku. Ani trošku se mi na ni nechtělo, ale uznala jsem, že ve svém věku by ji Ayla měla dávno mít. Tak se stalo, že jsem se 9.10. ráno ocitla na nástupu na ZZZ.

30.9. -2.10 Ostrava Vítkovice

15. října 2011 v 18:44 | Tereza
S Aylou zaměřujeme spíše na plošné vyhledání, ale tyhle sutinové orgie jsme si vážně užily! Sobotu si teda užívala jen Ayla, protože mě bylo dost špatně, v neděli jsme to ale roztočily obě.

Tři plochy

6. října 2011 v 21:43 | Tereza
Založila jsem si tréninkový denník, abyste věděli, jak s Aylou pokračujeme ve výcviku a abych si mohla zpětně přečíst, co nám dělalo problémy a mohla se na to lépe zaměřit. Teď jsem to tedy pořádně zanedbala, ale doplním všechny tréninky pro úplnost...

6. 9. Točná

7. září 2011 v 15:01 | Tereza
Terény na Točné jsme si obzvlášť oblíbily. Na tréninku jsme byli jen čtyři, takže jsme si dali jen jednoduché "odbíhačky" a až potom Ayla hledala dva ukryté figuranty. Bez toho, abych věděla, kde jsou figuranti ukrytí, mám stále trochu problém si terén rozvrhnout, protože si opřád nejsem jistá, jestli ten který úsek prohledala Ayla dostatečně pečlivě. Tentokrát byl terén poměrně členitý, takže jsem trochu váhala, ale nakonec jsem to nechala i trochu na Ayle. Maličko me vyděsilo její kulhání. Ráno si odřela kolínko při hondbě za míčkem, ale mě se zdálo, že začala kulhat na tlapku druhou. Práci ale dokončila normálně a já si až po delší chvíli všimla, že má rozřízlý polštářek. Utrpěla první pracovní úraz, ale naštěstí jen nepatrný a do příštího naplánovaného tréninku to snad bude zahojené. Trénink se až na tuto událost povedl a Ayle asi nemám co vytknout.

4.9. Nučice

7. září 2011 v 14:44 | Tereza
Tentokrát jsme s Aylou o víkendu nechodily nikde po lesích, takže jsme se vydaly na trénink do Nučic. Trénink to byl velmi výživný, protože Ayla neznala ani jednoho z figurantů a dostávala poměrně složité úkryty. Krásně si procvičila dohledávání a co nejpřesnější značení místa nálezu. Šlo jí to výborně. Měla ovšem převelice rozvernou náladu, což se nedalo přehlédnout už ráno cestou na trénink. Pri prvním vyslání ze sebe musela tu nakumulovanou radost dostat a zaštěkala si jen tak, pro radost do éteru:-) Obvykle jí to stačí a uklidní se, ale tentokrát si párkrát blafla i v pachu u druhého figuranta, než ho dohledala a značila klasickou štěkavou salvou. Ostatní už dohledávala i značila perfektně. Radost mi udělala i neoznačením teplého úkrytu, se kterým nemá moc zkušeností. Do tréninků jen budem raději zařazovat častěji, i když dnes se nezdálo, že bychom se měly obávat nějakých problémů.

17.8. Trénink plochosutin Nučice

29. srpna 2011 v 10:59 | Tereza
Po druhé jsme vyrazily nedaleko za Prahu do Nučic. Při prvním kole Ayla předvedla práci, kterou jí nejspíš potají naučila Edova Shaini, a to sice "nejdřív zdrhni co nejdál a najdi co nejvzálenějšího figuranta." Až potom se nechala vysílat hezky tam, kam jsem potřebovala. Při druhém kole už předvedla moc pěknou, od začátku systematickou práci i ve složitějším terénu.

Nučice asi do tréninků zařadíme častěji. Jde o sklad, takže se tam terén i trochu mění tím, jak odváží a přiváží materiál.
Edovy fotky ZDE

Deštivé sutiny ve Chbanech 29.-30.7

29. srpna 2011 v 9:58 | Tereza
V pátek jsme vyrazili s Edou do Chban, přespali v autě a ráno chtěli začít trénovat... Elán do trénování nám ovšem vzal vytrvalý déšťí, protože pršelo, jen se lilo. Po delším váhání, jestli to vůbec má cenu, jsme se přeci jen vydali na sutinový trenažer. Většina z nás byla brzo promočená na kost. Ayle to naštěstí nevadilo, krátce si zatrénovala, potom si vlezla do sice zapařeného, ale teploučkého auta a paničku nechala běhat po dešti celý den. Musela jsem uznat porážku a večer se vydat směr Praha, protože se mi nechtělo spát v provlhlém spacáku a druhý den se soukat do skrz naskrz mokrého oblečení.

Pár deštivých fotek od Julie od Amálky ZDE

Mezinárodní soustředění záchranných psů Malacky 22.-24.7.

2. srpna 2011 v 14:47 | Tereza
Při našich obvyklých trénincích věčně narážíme na jeden problém, a tím je nedostatek různých terénů. Trénovat pořád na jednom místě se nám skutečně nechce, takže se občas vydáváme i trochu dál za Prahu. Tentokrát jsme se tedy vydali až na Slovensko, protože tam bratislavská brigáda pořádala soustředění ve vojenském prostoru, ve kterém bylo možno trénovat hned na několika sutinových a jednom obrovském plošném terénu.

Plocho - sutina Nučice 19.7.

2. srpna 2011 v 13:48 | Tereza
V úterý 19.7. jsme měli možnost vyzkoušet si nový terén nedaleko za Prahou.

Trénink 21. a 28. 6.

4. července 2011 v 17:38 | Tereza
21.6. jsme byly trénovat v sutinách v Hlubočepech. Ayla zase neměla větší problém, ale byla trochu míň ovladatelná a vzhledem k mému rozpoložení to nedělalo moc dobrotu Trochu mi ujížděly nervy, no. Pokud máte problém se sebekontrolou a chcete se zlepšit, pořiďte si psa, vytrénuje vás a většinu úletů vám odpustí. Takže naše tréninky teď obvykle vypadají asi tak, že Ayla trénuje hledání a já trénuju trpělivost. Ale i tak se žádná tragédie nekonala, Ayla si pěkně zaštěkala, trochu se byla seznámit s místním sklepením a nevypadalo to, že by jí tma vadila.

Zase jsem fotila a zase to stálo za nic. Fotky jsou dost nekvalitní, ale budu se tvářit, že je to umělecký záměr.

Odkaz Zde
(Za fotky T+A teamu děkuju Edovi:-)

28.6. jsme si zařádily v naší oblíbené Točné. Tentokrát teda Ayla skutečně řádila. Těžko říct, čím to bylo, ale nepracovala vůbec tak, jak bych si představovala, takže jsme na konec zařadili hodně motivačních přímáků a z těch měla Ayla pochopitelně obrovskou radost. Příště bude určitě líp.

Plošné tréninky

17. června 2011 v 11:48 | Tereza
31.5 jsme znovu trénovali plošné vyhledání na Točné...

Trénink 24.5.

27. května 2011 v 12:41 | Tereza
Po trochu rozpačitém výkonu při poslušnostech na cvičáku mi dnes Ayla dělala jen radost. Vyrazily jsme na plochy na Točnou. Vybraly jsme si tedy trochu moc teplý den, ale Ayla s vedrem víceméně nemá problém. Hledala ve výborném tempu a na posledního figuranta ze čtyř jí zbývala ještě určitě víc jak půlka časového limitu. Já jsem z tohoto tréninku získala ten poznatek, že je třeba si limit hlídat. Nejen proto, že nám může vypršet, aniž bychom měly všechny nálezy, ale v našem případě někdy spíše proto, že hledá dost rychle na to, aby si mohla před některým vysláním vzít pár okamžiků přestávku, popadnout dech, spolykat v klidu odměny a nažhavit se do dalšího hledání.

Fotky ze cvičáku od Edy ZDE.

A Takhle se Ayla odreágovává ve volném čase.
 
 

Reklama