Kraťandy Ayla a Fajn a šeltie Kulíšek - Články

Fanoušek poprvé otcem

Tue, 09 Feb 2016 22:20:35 +0100

Ayla babičkou, Fajn otcem, plní se mi sen;-)

Měla bych napsat, že to byla láska na první pohled, ale ve skutečnosti prvním okamžikem bylo to, když se její kouzelné molekuly dotkly Fanouškovo čichového epitelu. Dlouhou dobu byl jejich vztah ryze platonický. Tak také mohly vzniknout následující fotky "za svobodna". Doufám, že je síla jejich vzájemných sympatií z fotek alespoň trochu patrná. Doufám, že štěňata vzniklá z takhle harmonického soužití budou stejně šťastná a bezstarostná, jako jsou jejich rodiče.

Beyonce z Mošnova x Fajn Aylax Leneli

štěňata ve zlaté a trikolorní barvě se narodí koncem února v chovatelské stanici Od Telče

www.steneodtelce.cz

spinkova.veronika@seznam.cz

rodokmen vrhu ZDE

A dopadlo to tak, že Bonie roste takovéhle bříško♥

O Kulíškovi

Sat, 03 Jan 2015 22:49:08 +0100

Volací jména: Kuli, Kulíšek, Kulich, Prcek

narozen: 9.9. 2013

matka: Up and Down z Ďáblovy studánky
otec: Nemo pod Borovú horú

rodokmen ZDE

CEA/PRA/KAT free (jako štěně & 2017)

CEA DNA non-carrier

MDR1 +/+

HD B

ED 0/0

luxace patelly 0

DNA profile

výstavy: VN1, CAC, res.CAC

36cm

chybí M2PH

(v bonitačním protokolu chybí ještě M3PD, nyní už tam zub je, vykoukl měsíc po bonitaci:-)

Odchovy: Vrh A Dream of Blue Angels, NL, http://dreamofblueangels.nl/

CHOVNÝ PES

Kulíšek přišel do naší smečky, aby přebral starost o mého tatínka po tom, co mu zemřel půljezevčík Rocky. Trochu jsem se obávala, aby si nezvolil za páníčka mě, protože kolie berou jako hlavu smečky mě a pro Kuliho by bylo přirozené zařadit se za ně. Rozhodnutí ovšem učinil hned v ten moment, kdy jsme ho přinesli domů. Stál v předsíni, koukal doleva na mě, doprava na tatínka, trochu jako na tenise vrtěl hlavičkou, ve které to šrotovalo skoro nahlas a potom přicupkal za tatínkem a už byl jeho. Já pro něj ovšem hraju důležitou roli, protože disponuji koliemi a kolie, ty jsou pro Kulíška něco jako božstvo.

Kuli je nezničitelný všetečka s temperamentem králíčka Duracella. Je to dokonalý outdoorový psík. Čím víc marastu, čím větší zima a delší výlet, tím líp pro Kuliho. Stíhá naprosto s přehledem lehkonohého rychlého Fajna a to Kuli obvykle běhá s klackem v tlamě a štěká u toho. Přijdem domů, Fanoušek jde spokojeně chrupkat do pelíšku a Kulíšek chodí s plyšákem v tlamě a sleduje, jestli se nebude dít něco zajímavého. Sice je rozkošně mazlivý a pusinkovací jako klasická šeltie, ale odmítá spát v posteli, nejraději uléhá na studenou tvrdou podlahu.

S Kulim nemáme v plánu cvičit a skládat zkoušky, ale učíme ho nějaké triky pro radost a zaměstnání hlavičky. Je snadno motivovatelný na žrádlo i hračky, ale odcvičí dlouhou sérii i jen za slovní pochvalu. Je velmi chytrý a hned si vše pamatuje, ale musí se krotit, jinak je při výcviku trochu zbrklý.

Kuli je velmi společenský ke psům, miluje všechny bez rozdílu, ale k cizím lidem po traumatické zkušenosti ztratil důvěru. Potřebuje delší chvíli, než se osmělí a nechá se pohladit, ale je to mrška úplatný a nabídnuté žrádlo tuhle chvíli výrazně zkracuje.

I přez svůj temperament se Kuli dokáže smířit s tím, že se občas nic neděje a s jeho skladností a poslušností to z něj dělá dokonalého společníka a parťáka.

Další foto Kuliho v deseti měsících

Kulíšek čtyřletý

Naše druhé psí děti

Tue, 16 Jul 2013 17:35:24 +0200

Vrh "H" Leneli

Otec:

Onyx Krásná Louka

otec: Loriseum Abreu

matka: Julie Krásná Louka

zkoušky a sport: ZVOP (herding instinct test), dogtrekking long, agility

výstavy: V1, CAJC, BOJ, BOB, CAC

Informace o psovi: ZDE

Stránky Nixe a jeho parťáků: ZDE

galerie Nixe a našeho krytí: ZDE

Nix je pes s výborným rodokmenem a excelentním exteriérem, který byl i přez jeho mladý věk již několikrát oceněn na výstavách. Mimoto je Nix i agilitní nadšenec a začínající ovčák. Je to pohodový pes s přiměřeným temperamentem a výborným zdravím.

14.7. se Ayle narodili dva krásní trikolorní pejsci. Neobešlo se to bez komplikací, ale oba kluci jsou silní a oni i Ayla se mají dobře.

Galerie bratrů v triku

16.7. Zprávy z bedýnky. Ayla měla v noci teplotu, takže jsme se nevyspali a nasadili nová antibiotika raději dříve, než bylo plánováno. Větší světlejší pejsek utěšeně kyne a přehoupl se přez 400g. Menší začal kynout až dnes, ale už má přes 300g a také tedy není na svůj věk žádná houžvička. Teď už je Ayla úplně v pohodě, běhala s Fajnem za aportkem, chtěla se přetahovat a žere jak ďas. Kluci jsou úžasní a je nám jasné, že nemusíme litovat toho, že Ayla přišla o možnost mít další děti.

23.7. Oba kluci se učí chodit na natažených tlapkách, ale většinou to ještě končí pádem na čumák nebo parakotoulem. Začínají si opatrně hrát, chňapou nás bezzubými čelistmi a slastně u toho vrní. Dneska jim malinkými štěrbinami vykoukla očka a my si užíváme to asi nejrozlomilejší období v životě štěněte.

Odjeli jsme s celou smečkou z pražského bytu na chatu v posázaví, aby kluci vyrůstali na čerstvém vzduchu a s výběhem.

Kluci krásně prospívají, ale Ayla má trochu problémy s operační jizvou a Fajn si vážně pořezal obě tlapky, jednu v řece, druhou o týden později v lese. Takže aspoň lazaři nikde nepoletují a od rána do večera se věnují dvojčatům.

Nové fotky v galerii: Prvních deset dní

Pasení a výlet v Orličkách

Tue, 14 May 2013 21:46:40 +0200

27.4. - 28.4.

Fanoušek dozrál do věku, kdy už by měl mít základy výcviku a mentálních schopností na to zvládat něco jiného, než chléb a hry. Přihlásila jsem nás tedy na zkoušku vloh ovčáckého psa ZVOP, přestože ovečky viděl předtím jen jednou na asi pět minut. Přestože jsem byla přesvědčená, že vlohu má, do ohrady s ovečkami jsem vstupovala trochu nejistá. Je ještě poměrně štěněcí a pase klasickým hurá stylem. Podobně jako Ayla vyvíjí na ovce pěkný tlak, za což jsme dostali pochvalu, ale potřeboval by se přeci jen trochu uklidnit, aby je díky tomu nerozháněl. Na pasení přijel i náš syn Fest Aylax Leneli, rozhodčí je oba ohodnotil kladně a tak jsme odjížděli s první složenou zkouškou. Pro radost si zapásla i Ayla, ale ta už zkoušku vloh má.

Doprovázeli nás Eda se Shaini, kteří si pasení moc neužili. Přespali jsme a druhý den jsme měli v plánu dlouhý výlet po horách, ale ráno začalo pršet a vypadalo to spíš na rychlý přesun do tepla domova. Naštěstí jsme dlouho otáleli, takže nás počasí nakonec překvapilo, umoudřilo se a dovolilo nám udělat alespoň kratší výlet po zamlženém okolí. Místy se ještě držel sníh a pohybovali jsme se tak vysoko, že jsme chodili v mracích. Jaký to krásný pocit po zasmrděné Praze...

Po výletě jsme trochu uhli z kurzu a zajeli zkontrolovat dalšího syna Frnka Aylax Leneli. Má se skvěle, ale fotit se nedal:-)

Edovo fotky jsou ZDE

Celá galerie Lenky, která se na své odchovance také přijela podívat, je ZDE

Jarní tréninky

Thu, 09 May 2013 21:41:48 +0200

Na jaře jsme toho tedy nenatrénovali mnoho. Spíš než v terénu jsme byli na cvičáku a na výletech po krásách vlasti.

23.2. sutiny Hlubočepy. Těšily jsme se na trénink s úplně novými lidmy ale nebyly jsme ve formě ani jedna. Ayla sice nic nijak zvlášť nekazila, ale ploužila se jako bába nad hrobem a když už značila, zkazila jsem jí to já, protože jsem neprávem myslela, že značí špatně a cpala jí jinam. Fanoušek byl při přímácích asi dobrý, ale jednou mu figurant utekl mimo dohled a na to ještě Fája nebyl připravený. Dohledal si figuranta sám a pěkně nosem, ale pravda, že u toho měl poněkud nešťastný a zmatený výraz.

12.4. plochy Hostivař. Motivační trénink na směry. Ayla má krásné daleké vysílačky do dálky, hned značí. V druhém kole má hledání, ale nenechá se nachytat a nalézá všechno hned. Fajn se hezky přetahuje, nemám o čem psát.

23.4. plochy Oleško. Motivační trénink na směry a v druhém kole zase hledání. Při hledání u posledního figuranta Ayla nechce moc do hloubky, úkolem pro příště jsou superdlouhé zabíhačky a vysílačky na přímo. Fajn pracuje s Edou a žádný problém, jen opravdu nesmím být u toho, je zmatený a neví, jestli dělat se mnou nebo s Edou.

30.4 - 1.5. Smiřice u Hradce Králové. Státního svátku a dne volna jsme využili ke grilovačce a pálení čarodejnic na cvičáku s útulkem u Edity Labíkové. S Fanouškem jsme v úterý i ve středu přesvištěli překážky na přilehlém cvičáku. Fája dělá specialitu dychtivých překážkářů, a to sice zvládá víc překážek na jeden povel. Agility neděláme, ale zatím to tak na cvičáku občas vypadá:-) I tak má slušné základy a celkem hezky se soustředí i za přítomnosti ostatních psů. Po krátké noci a se zbytky kocoviny jsme odjeli kousek do vojenských lesů a s pomocí Katky Staňkové snad našli způsob, jak se bude Fajn spolehlivě přetahovat nejen s vybranými, ale i s méně šikovnými figuranty. Řešení je jednoduché a kdybychom se bývali poučili od kolegů sportovních kynologů dříve, přetahujeme se už dávno o aport na dlouhé šňůře. Vzhledem k tomu, že kolie patrně trpí na slabší zákusy, na šňůře má Fanošek mop. Ano, plyšový, jemňounký měkoučký mop:-) Druhé kolo v sutinách se opět povedlo a opět jsme zopakovali chybu, kdy se pletu Fajnovi a Edovi do terénu, když hledají spolu a Fáju to rozhodí. Ayla hledala rozkošně, Fajn rozkošně štěkal i se přetahoval a společnost hradečáků byla moc milá, takže děkujeme a těšíme se na příště!

Naše druhé ostré pátrání

Thu, 09 May 2013 20:46:55 +0200

Tentokrát by si taková zkušenost zasloužila trochu více slov...

21.1. 2012 jsme se s Aylou zúčastnily pátrací akce v Louňovicích. Tentokrát to bylo trochu více andrenalinové než minule, protože jsme na místo byli povoláni až v pozdních odpoledních hodinách a pátrání jsme začinali, když už bylo značně šero a pokračovali až do úplné tmy. Navíc byl sníh, terén byl rozlehlý, místy neschůdný a aby toho nebylo málo, všechny indicie nasvědčovaly tomu, že pohřešovaný jedenasedmdesátiletý běžkař se skutečně ztratil v této oblasti a neodjel někam mhd, jak tomu bylo v případě našeho minulého zásahu. Na místo dorazilo 7 atestovaných psovodů (3x SDH+ZČK, 2x ZBK Praha, 2x ZBK Pardubice) a 7 bez atestu (6x ZBK Praha, 1x ZBK Pardubice), několik členů doprovodu a vedoucí pražské brigády, jež zajišťovala štáb pro jejich družstvo. Prostory jsme rozdělily na několik větších celků. Jeden byl přidělen družstvu pražské brigády, jeden družstvu složenému ze zbylých psovodů. Třetí terén byl připraven pro pozdější pátrání. S pátráním jsme začali před šestou hodinou odpolední a bez výsledku jej ukončili okolo půlnoci na úterý.

Kromě toho, že jsme neskutečně dlouho a zbytečně čekali před služebnou PČR, než se všechno dohodlo a připravily se podklady pro GPS, byla akce dobře připravená a práce s GPS a vysílačkami bezproblémová. Ne že bych čekala v těchto bodech problémy, ale spíš zatím jen zjišťuji, jak všechno funguje a příjemně mě překvapilo, že se nemusím bát ani práce s GPS, ani s vysílačkou, přestože si nevěřím v kontaktu s jakýmkoliv vynálezem, který nefunguje na čistě mechanickém principu, nedejbože má display a nějaké čudlíky...

Ayla hledala dobře, ale hlavně v prvních desítkách minut. Později nehledala naplno, ale běhala ve slušném akčním rádiu, tak jak má ve zvyku, čuchala pachy zvěře a lesa a neměla jsem nejmenší pochyby o tom, že pokud narazí na lidský pach, označí ho. Na dlouhodobějším hledání ale musíme zapracovat, aby si dokázala rozvrhnout síly a nehledala na doraz jen v první půlhodině.

Nejvíce si budu pamatovat ten nepříjemně mrazivý pocit zodpovědnosti. Kdyby Ayla vynechala "ten pravý" kousíček houští a pohřešovaný senior se nacházel právě tam... Proto se mi popravdě řečeno značně ulevilo, když byl muž nalezen o den později hajným, a to v terénu, který měli psovodi prohledávat týž den. Muž byl bohužel mrtvý, ale vzhledem k nízkým teplotám se to předpokládalo i při našem pátrání.

Jsem ráda, že jsem mohla být u toho, načerpat zkušenosti a pomoci tak, jak jen s Aylou umíme.

Prošlé terény

Leden 2013

Tue, 22 Jan 2013 21:04:56 +0100

V prosinci jsme toho moc nenatrénovali, jen jsme si trochu provětrali kožíšky na cvičáku a na Vánočním sranda závodě naší brigády. Fanoušek perlil a umístil se díky tomu na druhém místě! Druhé místo chápejte druhé od zadu, ale nutno dodat, že byl jediné soutěžící štěně a kdyby se vyhlašovala třída štěňat, byl by první od předu:-) Fajn mi udělal radost už jen tím, že pochopil, co se po něm chce. Největší bodovou ztrátu jsem způsobila já v čistě člověčí disciplině, takže i s Aylou jsme dosáhly jen někam doprostřed pořadí.

Fajnovi se na cvičáku zjevně zalíbilo a byl si tam jednou zacvičit i s Edou, když já jsem vězela v práci a Ayla měla za úkol hlídat byt.

13.1. Jsme se konečně dostaly na trénink, ale jen s Aylou, doma tentokrát zůstal Fanoušek. Myslela jsem, že v tradičním pražském terénu ve Vraném mě nic nemůže překvapit, ale to jsem nevěděla, že tam máme k dispozici celou jednu budovu, ve které jsme ještě jedinkrát netrénovali. Opět musím konstatovat, že Ayle štěňata nesmírně prospěla, přestože kvůli nim měla dlouhou tréninkovou pauzu. Nějak se s nimi vybouřila, nebo jí tak svědčí, že pořád bouří s Fajnem. Je na ní zkrátka vidět nějaký vnitřní klid, nebo spíše rozvaha, se kterou se pouští do práce. Ví přesně, co dělá, je si s tím jistá a působí u práce úžasně soustředěně. V prvním terénu jsme zažily pernou chvilku, když se hned na začátku po prvním vyslání propadla zadkem do jakési díry, která byla překrytá bordelem. Dost se lekla a asi i uhodila a nechtělo se mi ji do toho inkriminovaného rohu vysílat hned znova, takže jsme zatím prohledaly zbytek terénu a tenhle první roh nechaly nevykrytý. Ayla se stihla ještě dvakrát propadnout nohou do díry ve stropě, která měla sice asi jen třicet čísel v průměru, ale byla hluboká až do dalšího patra. Mít knírače nebo jiného malého psa, tak tenhle terén odmítnu... Vzhledem k tomu, jak jistě Ayla hledala, mi bylo jasné, kde je poslední nenalezený figurant, takže jsme se na konec vrátily do nevykrytého místa na začátku a udělaly si tam na něj krásný přímáček... Druhé kolo ve sklepě se nám zrovna nepovedlo, ale není divu, protože jsem nechala doma světlo na Aylu, takže jsem jí dala svoje a sama se sunula dopředu šmátráním. Navíc jsme šly jako poslední a prostory už byly úplně přepachované, takže Ayla všechno značila dost nepřesně a nešlo to dohledat. Poučení pro příště je, že když se tak moc povede první kolo, dát do druhého něco, co se nedá zkazit a neznechutí to práci pro příště;-)

20.1. Hlubočepy už skutečně moc překvapit nemůžou, takže jsme si udělaly jen lehké hledání s Aylou a přímáčky s Fajnem. Ayla byla ve skvělé formě a zkazit snad ani nic nemohla. Jen jsem si připomněla, že jsme jí dlouho nenechali vodit, a ačkoli se nezdá, že by jí to chybělo, raději se k tomu občas vrátíme. Fajn dospěl do věku, kdy má nadmíru energie i sebevědomí, ale dutou paličku a nulový výcvik, takže mám dojem, že ho budu muset vzít brzo do parády:-)

Listopadové tréninky

Sat, 10 Nov 2012 22:41:33 +0100

6.11. Vrané

Zapeklitý terén ve sklepě, ve kterém se pachy kumulují a točí pro mě neopchopitelným způsobem. Velmi těžká práce pro psa na dohledávání. Ayla se úkolu zhostila dobře, nevadí jí ani tma tmoucí a já se jen musím naučit odhadnout, kde přesně je úkryt, abych ho správně označila. Další těžký úkol pro mě je, naučit se orientovat v podobném terénu, protože mi stačí dvakrát zahnout a už nevím, kudy zpět. Fanoušek opět nezklamal, tma mu nedělá nejmenší problém a na jeho pohyb po terénu a nepříjemném materiálu je radost pohledět.

10.11. Vrané

Tentokrát jsme si zajeli štěknout jen s Aylou a do jiné části bývalých Vranenských papíren. Přehlednější, ovšem velmi rozsáhlý prostor opuštěných hal nabízel nejrůznější úkryty, ale pro Aylu jsem měla jen ty jednoduší spodní. Aylin projev se mi zdá unavený, ani se nesnaží úplně dohledávat a štěká v prvním silnějším závanu pachu. V druhém kole dostává motivační odbíhačky a asi u nich na chvíli zůstaneme.

Říjnové tréninky 2012

Fri, 05 Oct 2012 12:17:37 +0200

Začínáme intenzivně trénovat na ZTV2. Nervózní jsem už teď, protože je toho hodně, co musíme zvládnout.

2.10. Točná

Dáváme Ayle čtyři figuranty, aby si zvykla, že i na zkoušce můžou být v jednom terénu po čtyřech. Hledá i značí hezky, ale pozapomněla vybíhat v přesném směru vyslání. Tzn. už mi nevěří a nespoléhá na směr, který jí ukážu. V příštích trénincích se na to musíme zaměřit! Zkoušíme první výškový úkryt. Kdybych ho neviděla dřív než Ayla, patrně bychom ho přešli, protože kolem figuranta probíhá poměrně blízko a ani ji to nebrnkne. Potom má štěstí na větřík, foukne jí to do nosu a neomylně a rychle zamíří ke stromu a hned pozná, kde je zdroj pachu a přesvědčivě štěká na figuranta nad sebou. Vítr jsem zvyklá kontrolovat a vnímat, ale když žádný nefouká, pomůže štěstí a jeden menší poryv.

Fája vystupuje z auta a hned ví, že je na tréninku. Přibíhá k nejbližší osobě a štěká. Je to sice roztomilé, ale není mým cílem, aby štěkal na kohokoliv, koho vidí a kdo vypadá aspoň trochu jako figurant. Musím začít po lidech chtít, aby ho nechválili za nevyžádáné štěkání, obzvlášť na stojící osoby. Stále se nechce přetahovat, ale štěká bez povelu a způsobně si k tomu sedá na prdýlku, aniž by ho to někdo učil.

3.10. Cvičák

Aylu pořádně otravuju na překážkách a chci po ní i hezké přechody mezi překážkami. Bude to trochu boj, ji to naučit, je příliš natěšená na překážky a nejde hezky u nohy, ale snad to v jednu chvíli i trochu chápe, tudíš jsme na dobré cestě. Problém nám dělá vysoké áčko, které jsem po Ayle nikdy nechtěla, natož oběma směry a vrací se tedy kolem něj.

Fanoušek dnes nechtěně dostává první "zabíhačku" (tzn. figuranta vidí odbíhat, ale poté se figurant ztrácí z dohledu v porostu) . Tak to dopadá, když kolie ve čtyřech měsících vypadá jako dorostenec a figurantovi špatně vysvětlíte, co chcete... Jinak samozřejmě děláme pouze "přímáky" (tzn. pes vidí figuranta odcházet i uléhat). Naštěstí tahle teta připadá Fajnovi náramně zajímavá, takže ho to neodrazuje, bez zaváhání si ji nachází, vyštěkává a dokonce se s ní tahá o hračku. Fajn dostává jedničku, dvakrát podtrženou:-) Na překážkách se v něm projevují geny od Ayly (geny divokých vajec) a trochu na překážky žene, dělalá si z nich agility a komentuje je nadšeným štěkotem.

10.10. Řeporyje

Ayle dáváme čím dál těžší hledání a mě to začíná čím dál víc bavit. V prvním kole vybíhá nádherně ve směru vyslání až do obrovského krpálu, který mi posléze připomíná, že jsem chtěla něco dělat i se vojí kondičkou. Druhé vyslání k výškovému úkrytu je zvláštní, protože nám dost netypicky figuruje Eda. Buď úkryt nebyl ještě dostatečně napachovaný, nebo Ayla nebere Edu jako figuranta, protože kolem probíhá a neznačí. Na druhé vyslání už značí, tak si s tím nedělám hlavu. Sice je to druhá podobná reakce u výšky, ale věřím, že s nimi Ayla problém mít nebude. Další dva figuranty nalézá a značí pěkně, ale už se nenechává vysílat do směru a běží si, kde se jí to líbí nejvíc.

Figuranty na Fanouška musíme víc krotit, protože zase dostává zabíhačku a figuranta nevidí usedat. Ale nevadí mu to a figuranta najde, i když s malým zaváháním a ubírá mu to na razanci. Krásně si před ním sedá a sám se rozštěkává.

Poučení pro příště: V houbové sezóně se nevyplatí dělat sutiny. Už z druhého tréninku se vracíme se slušným úlovkem, tentokrát v podobě ryzců a suchohříbků;-)

21.10. Košík

Můj oblíbený terén se spoustou výborných padaných jablek, ale jinak plný záludností na hledání. Pejsci tentokrát nečekají v autě, ale přivázaní u stromu. Ayla jako obvykle celou dobu ječí a protože na ně nevidím, trnu, jestli je Fajn živý nebo jestli nekouše vodítko, protože jeho štěkat neslyším. Kupodivu spořádaně sedí vedle šílené matky a ani nedutá. Jeho projev při odbíhačkách se mi ovšem příliš nelíbí, je nažhavený až moc a skoro se přetáčí. Nesmíme ho před vypuštěním hecovat a musím mírnit figuranty při odměňování. Nejvíc mi pije krev, že si nechce nechat nasadit obojek s rolničkou. Je to rozdíl od Ayly, která mi hlavu do obojku vnucuje, protože to znamená, že se jde hledat. Na závěr se krásně přetahuje, vlastně poprvé s takovou vervou.

Ayla pracuje dobře a s radostí, ale výšku dohledává na můj vkus trochu zbytečně dlouho. Je vidět, že s výškovými úkryty potřebuje nabrat víc zkušeností.

24.10. Hostivař

Poslední trénink před zkouškou. Fanoušek opět řádí jak černá ruka, takže to nebylo čekáním na úvaze, protože dnes klasicky čeká v autě. Chce to asi víc klidu a čas.

Ayla se nechává překrásně vysílat do směrů, ale výška jí opět potrápí nosík a hledá dlouho. Značí ale přesně a pěkně, takže si z toho vrásky neděláme, s ostatními je rychlá, takže máme spoustu času do limitu.

27.10. ZTV2 Želiv

O zkoušce do tréninkového denníku můžu napsat jen proto, že se nám nepovedla, ale přesto nám přinesla cennou zkušenost. Počasí nám zrovna nepřálo, byla zima, pršelo a sněžilo, ale překážky jsme si šly zkusit s radostí a Ayla je udělala pěkně, i když s několika nepřesnostmi. Na zkoušku jsme nastupovali pár minut poté a nevím, co se stalo, ale Ayla jednoduše udělala skoro všechny chyby, které se na překážkách udělat dají. Zřejmě to bylo tím, že mě samotnou úplně pohltily nervy, povely jsem vydávala přiškrceným tichým hlasem, za druhou a naprosto pěkně provedenou překážkou jsem Aylu ani nepochválila a celkově jsem se chovala jako idiot a rozhodila tím i Aylu. Hned poté jsme šli na překážky ještě jednou, abychom si je opravili. Nervy byly tentam a Ayla opět neměla problém a udělala všechno tak, jak měla. Akorát na mokrém áčku jí při cestě zpět podklouzly tlapky, spadla dolů a protože se chtěla omluvit, že se vrací kolem, popadla do tlamičky krabičku s odměnami, které dávám v nácviku za překážku, přinesla mi ji a způsobně předsedla. Aport přez překážku jsme mimochodem nedělali nikdy.

Cenná zkušenost tedy zní: 1) Nervy nechat doma, protože když nejde o život...

2) Když už musím nervy brát mermomocí s sebou, snažit se tvářit alespoň před psem, jakože jsem v pohodě

3) Odpustit Ayle jakoukoliv chybu, protože vždy dělá, co může

30.10. Bubny

Plochám dáváme na chvíli vale a zaměřujeme se na sutiny. Krásná práce všech psů na tréninku a Fájův nádherný pohyb po sutiništi. Jen jsem Aylu trochu zkazila, když krásně přeskakovala hluboký příkop a jedinkát zaváhala, já ji ovšem povzbudila, aby ho přeskočila, ale na druhé straně bylo spostu drátů a ostrého plechu, do kterého hopla a dost se vylekala.

Zkoušky ZTV1

Sun, 30 Sep 2012 20:53:32 +0200

30.9. Jsme sebraly všechnu odvahu a drzost a nastoupily na zkoušku terénního vyhlédávání ZTV1. Drzost jsme potřebovaly hlavně kvůli tomu, že jsem poněkud opomněla přečíst si zkušební řád a neuvědomila si, že zkouška mimo jiné obsahuje vyhledání jedné osoby na výšce. Při plošném vyhledání jsme to s Aylou ještě nikdy nedělaly a na sutinách jsme to jen párkrát zkusily. Na ploše i na cvičáku jsme po dětech byly jen jednou, takže jsem se právem bála o vyhozený účastnický poplatek.

Tentokrát zkoušky nárámně odsýpaly a já ani nestihla pořádně Aylu vyvenčit a už nás volali na nástup. Chvíli na to už jsme nastupovali na poslušnost, která se u této zkoušky skládá pouze z deseti překážek (po deseti bodech) a výstřelu během překonávání kladiny. Ayla nedělá vysoký žebřík, ale u ostatního jsme problém nečekaly. Ani nevím proč, ale ještě před nástupem jsem si zkusila jednu jedinou překážku; vyslání na cíl. A byla to nakonec jediná překážka, u které nastal problém, takže jsme tam a na žebříku dostaly za nula bodů. Poučení pro příště, nic netrénovat a nic nezkoušet:-) Ostatní ztráty mám na svědomí já, Ayla se snažila a po každé překážce se na mě spokojeně usmívala. Celkově za 72 bodů ze sta.

Jako terén nám posloužily krásné lesy poblíž Jílového. Za krásné je můžu označit jen proto, že ve mě vzbudily touhy nadšeného houbaře, a protože jsem při prohledávání terénu měla co dělat přeskakovat malé hříbečky. Když jsem na lesy hleděla okem zkoušeného, líbily se mi o poznání méně a jejich hustota jenom zesilovala moji nervozitu. Ayla mě ovšem podržela a naštěkala tolik bodíků, kolik jen mohla a ztráty tentokrát byly jen na mém účtě. Poučení pro příště, naučit se v terénu lépe orientovat a více se soustředit na psa. Možná Ayla něco ztratila za malinko vzdálenější značení u výšky, ale důležité je, že ji vůbec našla, protože jsme měly krásných 126 bodů (ze 130) na prvním terénu a 65 (ze 70) na terénu druhém.

Celkově jsme získaly 263 bodů a hodnocení za dobře. Škoda byla zbytečné nuly za vysálání na cíl a mojí nervozity. Hlavně, že to máme za sebou a s vrtěním ocásku se můžeme vrhnout na trénování na ZTV2.

Zpět v tréninkové zátěži

Mon, 24 Sep 2012 18:33:33 +0200

Letos moc zkoušek ani větších tréninků už nestihneme, ale na prvním tréninku jsme s Aylou byly už týden po odstavu psíčat. Pokračuju v psaní tréninkového denníku, hlavně abych sama měla přehled, jaké chyby opakujeme a v čem se zlepšujeme.

19.7. Hlubočepy

První trénink po dětech a ještě bez Fajna. Ayla pracuje moc hezky a nadšeně, je vidět, že se na hledání nebývale těší. Hledá soustředěně a pěkně od začátku terénu a dokonce se skvělým drajvem. Chtěla jsem trénink udělat jednoduchý a motivační, ale nakonec to má trochu těžší, což jí vůbec nevadí a zvládá to skvěle. Figuranti mi jí nevodí, ale Ayla se neotáčí. I tak příště nesmím zapomenout nechat si ji vodit alespoň někdy. Dlouhá tréninková pauza je vidět jen v nadšení, že chvíli může myslet na něco jiného než na děti:-) Rději se pýchou.

7.8. Bubny

Pro nás nový terén kousek od bydliště. Pruh čerstvé sutiny s přilehlou budovou. Sutina je sice malá, ale přesně taková, v jaké má Ayla problémy s pohybem. Projevuje se to krásně a při prvním vyslání chodí jak v kramflecích, ale když se uklidní, hopsá hezky. Musí se jen trochu soustředit a nesnažit se být moc rychlá. Fajnův první trénink. Zatím není co trénovat, Fája umí stěží "sedni", ale procházím s ním sutinou. Terén je na něj těžký, musím mu na mnoha místech pomoci, ale snaží se skvěle, nebojí se a má radost. V budově se nebojí přeskakovat hluboké díry a poprvé ho rozštěkávám, přetahuje se o uzel a je nadšený, že se něco děje a že ho u toho nekontroluje máma:-) Bohužel si Fajna necháváme na konec, takže se vyšťaví v kenelce a už se nezajímá o figuranty s aportkem. Žrádlo ho pochopitelně probudí (je přeci po Ayle), ale i tak je poněkud rozpačitý. Lidem po hlavě rozhodně neskáče, jak to dělala Ayla. Té jsme dnes udělali jen spoustu odbíhaček přez sutinu a nějaké to lehoulinké hledání.

21.8. Točná

Oblíbený krásný terén a hezká práce Ayly. I tak mi trochu padá hřebínek a musím uznat, že Ayla po dětech přeci jen není v optimální kondici. Není tlustá ani hubená, na vycházkách v lese a na předchozích trénincích na sutinách běhala jako nic, ale při práci na rozlehlé ploše jí chybí ta lehkost, hlavně po ukončení práce se vleče. Přeci jen je hledání něco jiného než jen běhání na procházce. Nic jiného jí vytknout nemůžu. Jen já jsem polevila v pozornosti, neuvědomuju si postup terénem (národní/mezinárodní?), nemám aportek na odměnu ani stopky a kondici mám horší než Ayla, a to jsem neměla nedávno sedm porodů v jeden den. Fajn štěká na cizí figuranty za žrádlo, nechává se nádherně vydráždit i když štěká cizí pes, ale o hračku se tahá jen se mnou a s Edou. Nebojí se tmy, štěká v ní, dělá mi radost.

28.8. Nučice

Sutináři nás stále strhávají na tréninky sutin,ale v Nučicích je to vhodé i pro plochaře a pro běhavé pejsky. Terén mě už několikrát překvapil, ale dneska se chybě vyhýbám, když Ayla zachytí pach dvou figurantů najednou a rozhodne se nejdřív vyštěkat toho vzdálenějšího, přesto si všímám její první reakce a vysílám ji i k prvnímu figurantovi, aniž bychom ho přešli. Žádnou slávu si tu ale neuděláme a Ayla opět trochu více funí. Budeme muset oprášit kolo a naběhat pár kilometrů, aby nabrala kondici. Ještě ke všemu má dnes zácpu a vyprazdňuje se i uprostřed práce. Poučení pro příště, před zkouškou krmit kostmi jen střídmě!

Fanouška trápí figuranti s přetahovacím uzlem, ale ani po nich neškytne, natož štěkne. Chtě nechtě zkusíme štěkat na žrádlo a ejhle, máme špičkové štěně, které řve s očima navrch hlavy a s figurantem odchází přez půl světa.

Fája na svém třetím tréninku

4.9. Bubny

Zase sutiny a zase jsem na Aylu nějaká moc hodná, takže trénujeme samé lehké úkryty a běhání přez sutinu. Pohyb se nepatrně zlepšuje, takže si příště zkusíme dát něco, u čeho se bude muset trochu víc snažit.

Naopak Fajnovi to dělám přetěžké. Mimo sutinu štěká za žrádlo perfektně, ale sutiniště je pro něj zatím moc těžké a za figurantem má problém i doběhnout. Musíme déle vydržet u přímáčků mimo terén.

10.9.

Tak tenhle trénink se nám pořádně zvrtl.

Odpoledne jsme měli jet na obyčejný trénink, ale přišlo hlášení o pohřešované ženě, která odešla z domu neznámo kam, nechala mobil na stole, odemčeno a v bytě stopy krve. Konečně jsme byli s Aylou pozvány a zúčastnily se tak našeho prvního ostrého pátrání. Prohledávali jsme rozlehlé okolí v místě bydliště. Všechny nasazené týmy ZBKP ukončily práci negativním výsledkem. Žena byla nakonec po čtyřech dnech nalezena živá v Praze.

Máme radost, že už jsme s Aylou byly uznány za schopné zúčastnit se ostrého nasazení. Nakoplo nás to do další práce a těšíme se na další akce!

O Fajnovi

Sat, 18 Aug 2012 20:54:25 +0200

Volací jména: Fajn, Fája, Fanouš(ek), Zrzoun

narozen: 21.5. 2012

matka: Ayla Ayla Lenli

otec: Artemus Bohemia Elenor

rodokmen ZDE

CEA/PRA/KAT free (jako štěně & 2017) (MVDr. Beránek)

CEA DNA non-carrier

MDR1 +/-

HD A

ED 0/0

výstavy: CAC, Res. CAC

zkoušky: ZZZ, ZVOP

59cm

plnochrupý

Odchovy:

"A" Od Telče (http://steneodtelce.cz/vrh-a/)

"I" Bohemia Elenor (http://www.bohemia-elenor.cz/index.php/cs/)

CHOVNÝ PES

Fajn se původně měl vydat do světa stejně jako jeho sourozenci. Nevěděla jsem, že mě nějaké štěně tak okouzlí a už vůbec jsem netušila, že se nezamiluji do feny, ale do psa a ke všemu do zlatého. Dlouho jsem byla rozhodnutá prodat všechna šťěňata. A potom začala šťěňata rozlepovat očka a vylézat z pelíšku. Začalo se dít něco zvláštního. Prostě jsem věděla, že je to odjakživa můj pes a nikomu ho dát nedokážu, i kdybych chtěla.

Jména jsem štěňatům rozdávala brzy po porodu. Všechna jsem věděla předem, ale jedno dítko jsem držela v ruce jako poslední a ne a ne mu něco vymyslet. "Takový krásný pejsek, škoda toho límečku...ale ne, vždyť je to fuk." Už jsem do sešitu napsala Fuk a přemýšlela, jak to asi budou číst Angličani. Tak jsem si raději řekla, že límečku škoda není, vždyť je to Fajn! Moje maminka ostatně říká, že symetrie je pro blbce.

Fajnovo štěněctví bylo hotovým balzámem na duši po poněkud "italské" domácnosti, kterou vedeme s Aylou. Byl od začátku zvláštně poslušný. Prostě jsem vyslovila přání a on ho plnil. Bez toho, abych ho motivovala nebo odměňovala. Jednou jsem něco zakázala a už to znovu neudělal. Tahle vlastnost mu z velké části zůstala. Krom toho je ale také velmi impulzivní, převelice veselý a daleko méně přemýšlivý, takže mi dokonale připomíná hrdinu filmu "Yes man". Nedokáže odmítnout žádnou aktivitu, neprotestuje, jde do všeho. Během pár minut si zamiloval plavání za aportkem, a to ho stačilo jen malinko pobídnout, i když se vody zpvu bál. Fajn má fantastický temperament, který ovšem zapíná jen pokud je vypuštěn z vodítka. Běhá obvykle na nejvyšší výkon a ještě jsme nebyli na akci, kde by ke konci zpomalil. Prostě řádí a když se přijde domů, padne jako podťatý. Potrpí si na pohodlí a je nekonečně mazlivý, takže by nejraději spal na klíně.

Fajn je spíš rodinný typ. Společnost cizích lidí ani psů příliš nevyhledává. To neznamená, že by je neměl rád, ale pozdraví se a jde si hledět svého. Hraje si jen výjimečně a nemá rád, když se mu psi dlouho lepí na paty nebo obtěžují Aylu a Kuliho, to se jich potom zastává poměrně nekompromisně.

Na výcvik se Fajn umí výborně soustředit a má skvělý drive, ale trvá dost dlouho, než mu něco vejde pod kůži. Když už se něco naučí, nehledí nalevo ani napravo a je úžasně spolehlivý. Na rozdíl od Ayly Fajn ani nepotřebuje vědět, jak moc jsem s jeho výkonem spokojená, hlavní jeho zpětnou vazbou je hozený míček a tvářit se u toho můžu, jak chci.

Fajnova jednoduchá a přímá povaha tvoří dokonalý protiklad k povaze Ayly. I přesto si výborně rozumí, navzájem se zbožňují a dokonale se doplňují. Fajn je snový pes, veselý, poslušný, mazlivý, krásný, "no stress pes". Prostě zlatý a ještě ke všemu fajn.

Děkuji Ayle za nejlepší, co mi v životě mohla dát:-)

Fanoušek tříměsíční

Fanoušek teenager

Naše první psí děti

Fri, 25 May 2012 16:50:29 +0200

Vrh "F" Leneli....

Otec:

Artemus Bohemia Elenor

rodokmen ZDE

Cea DNA Normal

MDR +/-

výstavní úspěchy: CAC, R.CAC, R.CACIB

Art je pes střední výšky, silné kostry, výborně syté zlaté barvy, má správně nasazené a přirozeně klopené uši a vynikající, lehký pohyb se správně neseným ocasem. Celkově je to harmonický, typický představitel plemene.

Také povahu má Art velmi příjemnou. Je tak akorát temperamentní, přátelský k lidem i k ostatním psům. Je to hravý, učenlivý a bezproblémový pes. Art nežije v rodině, která by si libovala ve sportovních exhibicích, ale i tak jsem neváhala nakrýt s ním Aylu, i když pro mě jsou povaha a pracovní potenciál (vedle zdraví a exteriéru) jedněmi z nejdůležitějších kritérií. Art je žravý, pozorný pes, aportuje, takže jsem přesvědčená, že kdyby si ho býval vzal nějaký sportovní nadšenec, mohl s ním slavit úspěch. I bez toho je ale Art spokojený, nadšeně doprovází svoji rodinu na výletech a svědomitě hlídá zahradu, nebo hlídání alespoň předstírá, jak mají kolie ve zvyku;-)

Artemusova galerie ZDE

Více o našem dobrodružném krytí ZDE

Dočkaly jsme se a od 21.5. 2012 pečujeme o 7 krásných psíčat.

Máme 5 zlatých a 1 trikolorního kluka a jednu trikolorní holčičku.

Fotky se jmény naleznete tady: http://kolie.rajce.idnes.cz

1.6.

Štěňátkům je dvanáct dní a začíná s nimi být legrace. Do teď to byly uzlíčky lačnící jen po struku a klidném spánku, ale teď už začínají pejskovatět. Z pelíšku se občas ozve neartikulované "ňaf" a ze spícího klubka se občas nějaký odvážlivec vydá opileckým krokem na průzkum po bedně, mžourá u toho pootevřenýma očkama a vypadá jako po flámu. Ostatně bodejť by ne, když propil celou noc a teď to nemůže dospat. Bezzubými čelistmi začínají zkoumat okolí a žužlají, co jim přijde pod tlapku. My lidé si ale nejvíc užívame toho, že se všichni naši kluci i jedna dáma začali náramně krásně mazlit. Užívají si drbání, slastně se u toho vrtí a hravě nás chytají za prsty.

15.6.

Štěňátka už zvládla dokonale zpejskovatět,rostou jim zoubky, běhají, hrají si, štěkají a rostou jako o život. Učí se jíst z misky a nezapatlat se u toho a hromádky dělají víceméně na jednom místě. A loužičky? No, na ty někdy uprostřed hry není moc čas, ale v pelíšku už se objeví jen výjimečně. Ayla kupodivu ve štěněcím pokoji začíná opět trávit čím dál víc času a s dětmi si opatrně hraje.

10.7.

Robátka už nejsou žádná robátka, ale pořádní loupežníci, kteří demolují byt a objevují zahradu. Jejich hry jsou daleko promyšlenější, umí se plížit, taktizovat a bojovat jako velcí psi. Aportují, přetahují se a připravují se do nových domovů. Do alba na rajčeti jsem přidala nové fotky.

12.7.

Byli jsme na vyšetření u MVDr. Jiřího Beránka a všechna štěňátka jsou prostá všech očních vad! Čekáme na výsledky DNA testů na CEA a MDR. Děti si zvykají na oboječky a na krmení granulemi, aby je u nových majitelů nic nepřekvapilo. Ayla ještě občas kojí a štěňátkům vyvrhuje, takže si stále užívají Mama Hotel all inclusive. Ayla si s dětmi stále krásně hraje, tulí se s nimi v pelíšku a je celá šťastná, když celou smečku vypustíme na zahradě. Máme z dětí obrovskou radost obě a já navíc obdivuju Aylu, jak je výborná matka.

17.7.

Máme výsledky genetických testů. Vyšly výborně! Doplnila jsem je u jednotlivých štěňat.

31.7.

Jedno pondělní ráno Ayla naposledy nakojila všechny děti a po tom už kojit odmítala. Ten samý den odcházela do nového domova Cira, takže to aspoň bylo spravedlivé a nemusela bráchům nic závidět. Po ní odešli Falco s Daddym a doma mi zůstali tři zlatí raubíři. Učili jsme se chodit na vodítku, projeli jsme se tramvají a metrem a udělali jsme si výlet do Brdských hvozdů. Idilka se změnila, když jsme se ocitli upřostřed hrozivé bouřky. Štěňátka byla durch mokrá a utahaná tak, že prospala celý zbyetk dne. Předpoklad, že se třemi štěňaty to bude doma už snadné, byl mylný, protože každým dnem nabírali na rychlosti, síle i chytrosti, takže jsem s vděkem přijala Lenčinu nabídku, že se Frnk přestěhuje do Žamberka, zatímco jeho nová rodina zařídí vše, co potřebuje zařídit před jeho příchodem. Frnk si na první očuch padl do noty s Gantem, který také čekal u Lenky na stěhování, takže ani neškytl, když jsme z Žamberka odjížděli. Festík už se doma také dlouho nezdržel, přestěhoval se do Plzně, kam jsme ho doprovodili a při té příležitosti navšítvili Daddyho. Kluci bydlí blízko u sebe a budou chodit do stejné školky. Ještě s Festíkem jsme stihli první sraz prazškých štěňátek a pomuchlali a požvýkali jsme Ciru s Falcem.

Přidala jsem fotky do alba na rajčeti!

Fest Aylax Leneli

CEA normal, MDR1 +/-

Fest odjel do Plzně, bude žít obyčejným rodinným životem a možná se zkusí uchytit jako canisterapeut.

Festík je optimistické temperamantní štěňátko, drobný, rychlý, mazlivý pejsek. Hodí se především na sport, nebo jako aktivní kamarád, ale nedělal by nám ostudu ani na výstavách.

Zrzounek s tenkým límečkem. Jako první objevil, že se dá vrtět s ocáskem, což do teď v kuse dělá. Nechodí, běhá.

Frnk Aylax Leneli

CEA carrier, MDR1 +/-

Frnk bude dělat společnost dvěma dětem a bude mít na starost pořádek na malé rodinné farmě, takže bude mít plné tlapky práce.

Zlaťáček s širokým límcem a jednou tlapkou barevnou až na zem. Středně velký, středně zlobivý a nenápadný, dokud ho nějaký batr nebo sestra nerozpálí, to se potom nedá přeslechnout.

Fofr Aylax Leneli

CEA normal, MDR1 +/-

Fofřík alias Falco bude bydlet téměř za rohem, volný čas bude trávit u koní a chtěl by se stát canisterapeutem, na což ho příroda obdařila dokonale něžným výrazem.

Nejmenší zlatý pejsek, s pravidelným širokým límečkem a bílým čumáčkem. Velikostní náskok fofrem dohání. Jemný a něžný, ale u ničeho nesmí chybět.

Fíha Aylax Leneli

CEA normal, MDR1 -/-

http://kkcira.webnode.cz/

Fíha alias Cira se přestěhuje kousek vedle k mojí výborné kamarádce a budou spolu objevovat taje kynologie. Chtěly by zkusit od všeho trošku a potom si snad vyberou, kam je nejvíc táhne srdce.

Trikolorní fenka, jediná a výjimečná. Jemný fenčí výraz mate nepřítele. Hlasitá, ale krásně holčičí fenka, která se mezi tolika brášky rozhodně neztratí.

Fajn Aylax Leneli

CEA normal, MDR1 +/-

Už je to tak. Fajn zůstává doma a pokusím se s ním udělat kariéru v záchranařině. On zatím touží po tom stát se popelářem nebo banditou, ale uvidíme...

Výrazný zlaťáček s půlkou límečku, ale dvojnásobkem drzosti. Jako první měl proklubané zoubky, asi aby budil dojem největší šelmičky.

Flok Aylax Leneli

CEA carrier, MDR1 +/-

Flok alias Daddy se přestěhuje do Plzně, ale budeme se snad občas vídat. Chtěl by se stát profesionálním společníkem, ale možná si občas hopne nějaké to agility a už teď je přihlášený na cvičák.

Silný zlaťáček bez límce, za to s nápadným bleskem na zádech. Specialista na špatně přístupné struky a na dojídání příkrmů, na které už nikdo neměl místo.

Fígl Aylax Leneli

Náš prvorozený trikolorní pejsek. Drobné štěňátko, které připomíná maminku před zrcadlem. Bystrý milý pejsek a nebojácný všetečka.

Fígl zemřel. Děkujeme ti, kamaráde, že jsi nám dělal radost alespoň těch krátkých šest týdnů. Nepoznal jsi bolest ani hněv, celý život tě všichni kolem měli rádi, hrál sis a byls šťastný do posledního dne. Promiň, že jsme v tu chvíli s Aylou nebyli u tebe a odpusť, že jsem ti nedokázala pomoci.

Dobrodružné krytí

Fri, 23 Mar 2012 15:35:43 +0100

A je to tady. Kolik snů se mi o tom zdálo, než to opravdu přišlo. Shon, nervozita, zvýšený adrenalin. Ale aspoň se mi ulevilo, že se přeci jen nerozhodla obětovat mateřství na oltář kariéry a že letos místo plánovaných zkoušek a závodů bude olizovat prdelky. Kolikrát jsem jí musela opakovat, že si nezkazí postavu a že jí se vším pomůžu. Tedy ne s těmi prdelkami...

Tentokrát jsme nenechali nic náhodě a když se blížily ty pravé dny, šly jsme na testy progesteronu. Nejen, že se na krytí netvářila, ale i progesteron byl žalostně nízko. O dva dny později, v den, kdy už se každá slušná fena kryje, progesteron vyšel o směšné desetinky vyšší. Tak jsme se zatím v klidu připravovaly na cestu a v den třetího progesteronu Aylinu náruživost zkoušeli s kamarádčiným trpasličím pudlem. A Ayla se chovala tak, jak se chová ženská, když se o ní řekne, že je jako prkno. Tedy bez zájmu. Byly jsme tedy zatím v klidu, než neočekávaně brzy přišel telefonát z laboratoře a zněl, ať nakryjeme HNED, že to za ty dva dny vystoupalo a je skoro pozdě.

Nedivím se vůbec ničemu a bleskově ověřuju rezervaci hotelu, samozřejmě je však obsazen. Během pěti minut obvolám veškeré ubytovny a hotely ve Zlíně a v předposlední položce seznamu mě jako jediní berou se psem. Utíkáme na první vlak a už za pár hodin si nás na nádraží ve Zlíně vyzvedává pan Stuchlík, Artův pán a náš průvodce na následující dva dny.

Ayla vystupuje z auta a začíná něco tušit ve vzduchu. Jak to ví, to teda netuším, ale spouští na chvíli pěkný virvál, tak ani nemáme klid se seznámit s Evou, která nám ke krytí přijela asistovat. Vypouštíme Aylu na zahradu, aby si to tam prozkoumala, ta ale místo toho hledá, kudy se dostat k Artovi nejkratší cestou. Tak je k sobě raději pouštíme hned a dál mám zakázáno to popisovat, že prý to je jen mezi nimi dvěma, že loni jsem vyprávění o krytí přehnala a Ayla se pak musela cítit jako nějaká běhna:-) Prozradím jen to, že se jim to zřejmě líbilo, protože si dali rande i na příští den. Jen mě udivuje, jak je Ayla uvědomělá, že před pár hodinami kašlala nejen na vořechy na ulici, ale i na překrásného pudla ve výstavním střihu. Prostě čekala na toho pravého.

Na divnou polohu Ayly se mě neptejte, chtěla to tak ona.

Ještě jsem chvíli testovala trpělivost Arta i jeho pánů při focení, přičemž jsme se konečně líp seznámili. Art dělal úžasný dojem a já asi jen tak nezapomenu, jak se mu zapadající slunce odráželo od podobně slunečně zbarvené srsti a jak běhal, jako by ho světlo nadnášelo. Ayle se nedivím, protože na Arta se počkat vyplatilo.

Je na čase jít se ubytovat, tak nás pan Stuchlík nakládá a veze na adresu, kterou jsem si opsala z internetu. Už jsem pořádně unavená, tak poněkud znervózním, když zjistím, že na opsaném popisném čísle žádné ubytování není. Po chvilce v ulici nacházíme nějakou ubytovnu, ovšem na úplně jiném čísle. Už je tma, osvětlení žádné, ale to co vidím a slyším mě ubezpečuje, že je to jiná ubytovna. Kolem se ochomýtají podivní východní dělníci a mě se vážně ulevuje, že jsme na špatné adrese. Zvedám telefon a znovu mluvím s milou paní domácí. A dozvídám se, že mají jen na internetu špatně napsané číslo. Jsme tu dobře. Ajaj. Nic jiného už nenajdu. Nevadí, jsme přece s Aylou holky odvážné, tak co proti Ukrajincům...

Paní domácí mi tedy odvahy nedodává, když se mě ptá, jak to, že se nebojím. Ptá se mě asi třikrát a pořád se na mě zkoumavě dívá a povídá; "Víte, vy jste taková mladinká." Stejně zkoumavě si mě prohlíží spolubydlící, nebo alespoň ti, kteří jsou dost střízliví, aby mohli na NĚCO takového myslet. Jeden se snaží projít zavřenými dveřmi a několikrát do nich naráží jako moucha do skla. Tak ten už nebezpečný nebude. Další dědula, čech, s teplákama slušivě zastrčenýma do vyšponovaných ponožek, se jde zeptat, proč cestuju, tak mu říkám pravdu a on, "Já bych jí je udělal taky, měla říct mě, HáHá." Mě do smíchu není, a ani nevím, jestli mě má uklidnit, že mi domácí nabídla, že mě raději pohlídá i dveře od záchodu, než si odskočím. WC s nápisem "nekouřit" a na zemi sklenice s vajgly, nějaké i okolo... Domácí mě ubezpečila, že s nima vyřídí, aby v noci nic nevymýšleli. "Copak budou něco vymýšlet?", trochu se zamýšlí; "no....ale nééé.....nebudou." Aslepoň o mě ví celá ubytovna. Většího klidu mi dodala radou, ať v nejhorším volám policii. Bleskově se zamykám v pokoji, vyndavám pepřový spej a děkuju mamince, že je opatrná a takovou věc mi koupila. Ještě udělám tu chybu, že si sundám boty a šlápnu nohou na koberec. K mokré ponožce jsem si zvládla čichnout jen jednou, pak jsem se raději dál nestresovala. Ayla do teď ostražitě leží před dveřma a sleduje pohyb na chodbě, ale teď ji ženu do postele, aby v tom humusu neležela. Plní to ochotně a do rána se odtamtud nehne. Chvilku věnuju hledání štěnic, ale světe div se, dneska nám společnost dělat nebudou. Nestačím se divit také tomu, že kolem poslupně utichá hlahol a po osmé hodině už je ticho dokonalé. Chudáci dostali večerku jako na škole v přírodě. Kupodivu usínám.

Tahle to tak špatně nevypadá. I rozbité okno se mi podařilo zavřít.

Ráno se probouzím vyspalá a bez stráty květinky. Dopadlo to dobře, ale stejně mizím jako pára nad hrncem. Poslední věc, co jsem stihla před odjezdem z Prahy, bylo podívat se do mapy a snažit se zapamatovat trasy po okolí. Ubytovna byla na kraji Zlína hezky v přírodě, takže jsme si naplánovali se přez den povalovat po okolí. Je krásně, šineme se přírodou a dřímeme pod stromy. Za chvíli si nás vyzvedává pan Stuchlík a veze nás na okružní poznavací jízdu po Zlíně. Původně jsem si Zlín chtěla prohlédnout pěšky, ale teď vidím, že při jeho rozlehlosti by to nebylo vůbec možné.

Škoda, že se habry nedají žrát.

Za chvilku už frčíme za nedočkavým Artem. Vše probíhá stejně jako včera, takže se mi obrovsky ulevuje díky pocitu, že teď už můžu jen měsíc v klidu vyčkávat, jestli se zadařilo. Druhé kolo focení a seznamování a další bleskový přesun na nádraží, abychom stihli přímý vlak. Myslím, že po dnešní noci mě už nic nepřekvapí, ale když konečně v kupé osamíme, přistoupí značně podivný muž a upřeně se dívá na Aylu. Toto a jeho aroma ji probouzí. Asi jsem ještě neviděla psa, který by vydržel tak dlouho hledět někomu zpříma do očí. Co si asi oba myslí? Nebyla v tom žádná výhružka ani strach. Ayla za chvíli v klidu pokládá hlavu a spí. Muž z ní ovšem během následujících dvou hodin spustí oči jen když si objednává pivo od stevardky. Znervózňuje mě to a znervózňuje mě jeho zápach, ale nějak nemám sílu to řešit. V jedné stanici před Prahou se muž zvedá a tentokrát se podívá do očí mně a pozdraví. Šokuje mě jeho milý a hlas a až znepokojivě laskavý pohled očí. Celou dobu je mi jeho společnost protivná, takže něco takového nečekám. Zvlášní zakončení nezapomenutelných dvou dní.

Chtěla bych velmi poděkovat Evě Pančochové za její asistenci, a rodině Stuchlíkových za nesmírně milé přijetí a servis během naší cesty do Zlína.

Zkoušky nanečisto

Fri, 23 Mar 2012 15:33:53 +0100

doplníme...

Trénink Milovice

Fri, 23 Mar 2012 15:33:26 +0100

doplníme...

Druhé cvičení kynologů s hasiči Semilsko

Fri, 23 Mar 2012 15:32:50 +0100

doplníme...

Bilbilis Bila Kaifa

Fri, 23 Mar 2012 14:20:13 +0100

Bil je Aylin první pes.

Z jejich svazku bohužel nevzešlo žádné štěně, i když má Bil spermiogramem prokázanou plodnost a pravděpodobně jsme pouze kryli příliš brzo. Při druhém hárání jsem se rozhodla zkusit štěstí jinde. Neptejte se proč, prostě jsem měla jen pocit, že to tak bude správné. O Bilových kvalitách ovšem nepochybuji. Pokud máte zájem o Bila pro svoji fenku, kontaktujte Ditu Ungerovou.

Bil je vhodný i pro problematické fenky. Ayla mu první den pořádně "zatopila", ale on se toho, ačkoliv sám něměl žádné zkušenosti, zhostil nadprůměrně dobře.

Bill je krásný a povahově úžasný pes, je Cea DNA normal, MDR +/-, na výstavě dostal známku Výborný 3 a žije jako rodinný mazel s rodinou, kterou miluje a kterou je milován.

Bilda jako štěně

Bil dnes

Znám osobně většinu Bilovo bratrů a sester a všichni jsou to typické kraťandy podle mého gusta. Měla jsem možnost poznat trochu i Bila a je to obzvláště nadšený mazlík, nedá se vyfotit s nastraženýma ušima, protože hned jak na něj mlasknete nebo zavoláte, žene se k vám a chce se tulit. Sám od sebe se ovšem nijak nevnucuje. Po krytí jsme seděli v obýváku, Bilísek klimbal opodál a stačilo šeptnout jméno a byl hned u nás. Je opravdu velmi pozorný a kontaktní. Je to takový smíšek, stejně jako jeho bratři se pořád tváří nadšeně a vrtí ocasem. Bil má možná trochu méně vyžití a trochu více krmení, než by se slušelo, ale oboje (zvlášť to druhé) přijímá s povděkem a tempu své rodiny se dokáže dokonale přizpůsobit.

Bilbilis není a nebude často vystavován, ale i tak není pochyb o tom, že je to pes s kvalitním exteriérem, krásným samčím výrazem a přirozeně klopenýma ušima.

Album z našeho krytí zde

10.12. Nučice

Mon, 12 Dec 2011 18:15:33 +0100

Tak jsme se konečně dostaly na terén, který by alespoň trochu připomínal plochy. Tentokrát to bylo všechno poměrně zapeklité, protože jsme si do terénu schovaly jak kosti a buřtíky, tak i teplé úkryty. S kostmi Ayla problém neměla. Hezky si je očuchala, ale neoznačila a hledala dál. Horší to bylo s teplým úkrytem, který mi, potvůrka jedna, vehementně značila a nechtěla si to nechat rozmluvit. Připravili jsme Ayle ještě jednu specialitku, kterou nikdo nejsme zvyklý trénovat. Skoro se nepřezkušuje, přestože by mohla a i podle nového řádu ji bude muset pes zvládat levou zadní. Jde o prohledávání prostoru, po kterém se pohybují osoby, které dělají ruch, hluky, povykují a hýbou s okolním materiálem. Další věc, kterou musíme Ayle do tréninku zařadit častěji, protože se na skupinku příliš soustředí a zdržuje jí to od hledání. Jinak dneska Ayla hledala hezky. Jak by ne, když měla v krabičkách na kostičky nakrájený a ovařený hovězí bio streak;-)

13.11. sutiny Vrané

Sat, 03 Dec 2011 20:00:03 +0100

Ráno jsme s Edou a větším zpožděním dorazili na oficiální trénink naší brigády. Aylina práce mě tentokrát úplně nadchla. Pracovala vytrvale, dostatečně samostatně, s výborným drivem, ale při tom všem byla perfektně ovladatelná. Jak to ale bývá, nic není dokonalé a kolem jednoho úkrytu, který se nezdál nijak složitý (zavřená skříň), těsně prošla bez toho, aby alespoň nepatrně zachytila pach figuranta. Být to na zkoušce, tak figuranta asi nenajdeme vůbec. Tak aspoň vím, že je to opravdu možné:-) Zatím se mi totiž nic podobného nestalo, a to většinou trénujeme tak, že nevím, kde figuranti jsou a nemůže se tím pádem stát, že jí "cpu" tam, kde někdo opravdu je. Udělali jsme si zas jednu polovýšku a Ayla jí dohledala krásně, i když bylo vidět, že pro ni byl takový úkryt trochu těžší. Nezapomenu na to, jak Ayla při posledním přímáčku odběhla a začala s takovou radostí řvát na figuranta, že si ani nevšimla, že už otevřel krabičku...a štěkala dál, pod nosem krabičku s masem. Vždycky jsem říkala, že je pro ní největší odměna to, že si smí beztrestně zaštěkat;-)