Květen 2013

Pasení a výlet v Orličkách

14. května 2013 v 21:46 | Tereza |  Co se dělo
27.4. - 28.4.
Fanoušek dozrál do věku, kdy už by měl mít základy výcviku a mentálních schopností na to zvládat něco jiného, než chléb a hry. Přihlásila jsem nás tedy na zkoušku vloh ovčáckého psa ZVOP, přestože ovečky viděl předtím jen jednou na asi pět minut. Přestože jsem byla přesvědčená, že vlohu má, do ohrady s ovečkami jsem vstupovala trochu nejistá. Je ještě poměrně štěněcí a pase klasickým hurá stylem. Podobně jako Ayla vyvíjí na ovce pěkný tlak, za což jsme dostali pochvalu, ale potřeboval by se přeci jen trochu uklidnit, aby je díky tomu nerozháněl. Na pasení přijel i náš syn Fest Aylax Leneli, rozhodčí je oba ohodnotil kladně a tak jsme odjížděli s první složenou zkouškou. Pro radost si zapásla i Ayla, ale ta už zkoušku vloh má.

Doprovázeli nás Eda se Shaini, kteří si pasení moc neužili. Přespali jsme a druhý den jsme měli v plánu dlouhý výlet po horách, ale ráno začalo pršet a vypadalo to spíš na rychlý přesun do tepla domova. Naštěstí jsme dlouho otáleli, takže nás počasí nakonec překvapilo, umoudřilo se a dovolilo nám udělat alespoň kratší výlet po zamlženém okolí. Místy se ještě držel sníh a pohybovali jsme se tak vysoko, že jsme chodili v mracích. Jaký to krásný pocit po zasmrděné Praze...

Po výletě jsme trochu uhli z kurzu a zajeli zkontrolovat dalšího syna Frnka Aylax Leneli. Má se skvěle, ale fotit se nedal:-)

Edovo fotky jsou ZDE
Celá galerie Lenky, která se na své odchovance také přijela podívat, je ZDE

Jarní tréninky

9. května 2013 v 21:41 | Terezas |  Tréninkový denník
Na jaře jsme toho tedy nenatrénovali mnoho. Spíš než v terénu jsme byli na cvičáku a na výletech po krásách vlasti.

23.2. sutiny Hlubočepy. Těšily jsme se na trénink s úplně novými lidmy ale nebyly jsme ve formě ani jedna. Ayla sice nic nijak zvlášť nekazila, ale ploužila se jako bába nad hrobem a když už značila, zkazila jsem jí to já, protože jsem neprávem myslela, že značí špatně a cpala jí jinam. Fanoušek byl při přímácích asi dobrý, ale jednou mu figurant utekl mimo dohled a na to ještě Fája nebyl připravený. Dohledal si figuranta sám a pěkně nosem, ale pravda, že u toho měl poněkud nešťastný a zmatený výraz.

12.4. plochy Hostivař. Motivační trénink na směry. Ayla má krásné daleké vysílačky do dálky, hned značí. V druhém kole má hledání, ale nenechá se nachytat a nalézá všechno hned. Fajn se hezky přetahuje, nemám o čem psát.

23.4. plochy Oleško. Motivační trénink na směry a v druhém kole zase hledání. Při hledání u posledního figuranta Ayla nechce moc do hloubky, úkolem pro příště jsou superdlouhé zabíhačky a vysílačky na přímo. Fajn pracuje s Edou a žádný problém, jen opravdu nesmím být u toho, je zmatený a neví, jestli dělat se mnou nebo s Edou.

30.4 - 1.5. Smiřice u Hradce Králové. Státního svátku a dne volna jsme využili ke grilovačce a pálení čarodejnic na cvičáku s útulkem u Edity Labíkové. S Fanouškem jsme v úterý i ve středu přesvištěli překážky na přilehlém cvičáku. Fája dělá specialitu dychtivých překážkářů, a to sice zvládá víc překážek na jeden povel. Agility neděláme, ale zatím to tak na cvičáku občas vypadá:-) I tak má slušné základy a celkem hezky se soustředí i za přítomnosti ostatních psů. Po krátké noci a se zbytky kocoviny jsme odjeli kousek do vojenských lesů a s pomocí Katky Staňkové snad našli způsob, jak se bude Fajn spolehlivě přetahovat nejen s vybranými, ale i s méně šikovnými figuranty. Řešení je jednoduché a kdybychom se bývali poučili od kolegů sportovních kynologů dříve, přetahujeme se už dávno o aport na dlouhé šňůře. Vzhledem k tomu, že kolie patrně trpí na slabší zákusy, na šňůře má Fanošek mop. Ano, plyšový, jemňounký měkoučký mop:-) Druhé kolo v sutinách se opět povedlo a opět jsme zopakovali chybu, kdy se pletu Fajnovi a Edovi do terénu, když hledají spolu a Fáju to rozhodí. Ayla hledala rozkošně, Fajn rozkošně štěkal i se přetahoval a společnost hradečáků byla moc milá, takže děkujeme a těšíme se na příště!

Naše druhé ostré pátrání

9. května 2013 v 20:46 | Terezas |  Co se dělo
Tentokrát by si taková zkušenost zasloužila trochu více slov...

21.1. 2012 jsme se s Aylou zúčastnily pátrací akce v Louňovicích. Tentokrát to bylo trochu více andrenalinové než minule, protože jsme na místo byli povoláni až v pozdních odpoledních hodinách a pátrání jsme začinali, když už bylo značně šero a pokračovali až do úplné tmy. Navíc byl sníh, terén byl rozlehlý, místy neschůdný a aby toho nebylo málo, všechny indicie nasvědčovaly tomu, že pohřešovaný jedenasedmdesátiletý běžkař se skutečně ztratil v této oblasti a neodjel někam mhd, jak tomu bylo v případě našeho minulého zásahu. Na místo dorazilo 7 atestovaných psovodů (3x SDH+ZČK, 2x ZBK Praha, 2x ZBK Pardubice) a 7 bez atestu (6x ZBK Praha, 1x ZBK Pardubice), několik členů doprovodu a vedoucí pražské brigády, jež zajišťovala štáb pro jejich družstvo. Prostory jsme rozdělily na několik větších celků. Jeden byl přidělen družstvu pražské brigády, jeden družstvu složenému ze zbylých psovodů. Třetí terén byl připraven pro pozdější pátrání. S pátráním jsme začali před šestou hodinou odpolední a bez výsledku jej ukončili okolo půlnoci na úterý.

Kromě toho, že jsme neskutečně dlouho a zbytečně čekali před služebnou PČR, než se všechno dohodlo a připravily se podklady pro GPS, byla akce dobře připravená a práce s GPS a vysílačkami bezproblémová. Ne že bych čekala v těchto bodech problémy, ale spíš zatím jen zjišťuji, jak všechno funguje a příjemně mě překvapilo, že se nemusím bát ani práce s GPS, ani s vysílačkou, přestože si nevěřím v kontaktu s jakýmkoliv vynálezem, který nefunguje na čistě mechanickém principu, nedejbože má display a nějaké čudlíky...

Ayla hledala dobře, ale hlavně v prvních desítkách minut. Později nehledala naplno, ale běhala ve slušném akčním rádiu, tak jak má ve zvyku, čuchala pachy zvěře a lesa a neměla jsem nejmenší pochyby o tom, že pokud narazí na lidský pach, označí ho. Na dlouhodobějším hledání ale musíme zapracovat, aby si dokázala rozvrhnout síly a nehledala na doraz jen v první půlhodině.

Nejvíce si budu pamatovat ten nepříjemně mrazivý pocit zodpovědnosti. Kdyby Ayla vynechala "ten pravý" kousíček houští a pohřešovaný senior se nacházel právě tam... Proto se mi popravdě řečeno značně ulevilo, když byl muž nalezen o den později hajným, a to v terénu, který měli psovodi prohledávat týž den. Muž byl bohužel mrtvý, ale vzhledem k nízkým teplotám se to předpokládalo i při našem pátrání.

Jsem ráda, že jsem mohla být u toho, načerpat zkušenosti a pomoci tak, jak jen s Aylou umíme.

Prošlé terény