Leden 2013

22. ledna 2013 v 21:04 | Tereza |  Tréninkový denník
V prosinci jsme toho moc nenatrénovali, jen jsme si trochu provětrali kožíšky na cvičáku a na Vánočním sranda závodě naší brigády. Fanoušek perlil a umístil se díky tomu na druhém místě! Druhé místo chápejte druhé od zadu, ale nutno dodat, že byl jediné soutěžící štěně a kdyby se vyhlašovala třída štěňat, byl by první od předu:-) Fajn mi udělal radost už jen tím, že pochopil, co se po něm chce. Největší bodovou ztrátu jsem způsobila já v čistě člověčí disciplině, takže i s Aylou jsme dosáhly jen někam doprostřed pořadí.

Fajnovi se na cvičáku zjevně zalíbilo a byl si tam jednou zacvičit i s Edou, když já jsem vězela v práci a Ayla měla za úkol hlídat byt.

13.1. Jsme se konečně dostaly na trénink, ale jen s Aylou, doma tentokrát zůstal Fanoušek. Myslela jsem, že v tradičním pražském terénu ve Vraném mě nic nemůže překvapit, ale to jsem nevěděla, že tam máme k dispozici celou jednu budovu, ve které jsme ještě jedinkrát netrénovali. Opět musím konstatovat, že Ayle štěňata nesmírně prospěla, přestože kvůli nim měla dlouhou tréninkovou pauzu. Nějak se s nimi vybouřila, nebo jí tak svědčí, že pořád bouří s Fajnem. Je na ní zkrátka vidět nějaký vnitřní klid, nebo spíše rozvaha, se kterou se pouští do práce. Ví přesně, co dělá, je si s tím jistá a působí u práce úžasně soustředěně. V prvním terénu jsme zažily pernou chvilku, když se hned na začátku po prvním vyslání propadla zadkem do jakési díry, která byla překrytá bordelem. Dost se lekla a asi i uhodila a nechtělo se mi ji do toho inkriminovaného rohu vysílat hned znova, takže jsme zatím prohledaly zbytek terénu a tenhle první roh nechaly nevykrytý. Ayla se stihla ještě dvakrát propadnout nohou do díry ve stropě, která měla sice asi jen třicet čísel v průměru, ale byla hluboká až do dalšího patra. Mít knírače nebo jiného malého psa, tak tenhle terén odmítnu... Vzhledem k tomu, jak jistě Ayla hledala, mi bylo jasné, kde je poslední nenalezený figurant, takže jsme se na konec vrátily do nevykrytého místa na začátku a udělaly si tam na něj krásný přímáček... Druhé kolo ve sklepě se nám zrovna nepovedlo, ale není divu, protože jsem nechala doma světlo na Aylu, takže jsem jí dala svoje a sama se sunula dopředu šmátráním. Navíc jsme šly jako poslední a prostory už byly úplně přepachované, takže Ayla všechno značila dost nepřesně a nešlo to dohledat. Poučení pro příště je, že když se tak moc povede první kolo, dát do druhého něco, co se nedá zkazit a neznechutí to práci pro příště;-)

20.1. Hlubočepy už skutečně moc překvapit nemůžou, takže jsme si udělaly jen lehké hledání s Aylou a přímáčky s Fajnem. Ayla byla ve skvělé formě a zkazit snad ani nic nemohla. Jen jsem si připomněla, že jsme jí dlouho nenechali vodit, a ačkoli se nezdá, že by jí to chybělo, raději se k tomu občas vrátíme. Fajn dospěl do věku, kdy má nadmíru energie i sebevědomí, ale dutou paličku a nulový výcvik, takže mám dojem, že ho budu muset vzít brzo do parády:-)
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.