Říjnové tréninky 2012

5. října 2012 v 12:17 | Tereza |  Tréninkový denník
Začínáme intenzivně trénovat na ZTV2. Nervózní jsem už teď, protože je toho hodně, co musíme zvládnout.

2.10. Točná
Dáváme Ayle čtyři figuranty, aby si zvykla, že i na zkoušce můžou být v jednom terénu po čtyřech. Hledá i značí hezky, ale pozapomněla vybíhat v přesném směru vyslání. Tzn. už mi nevěří a nespoléhá na směr, který jí ukážu. V příštích trénincích se na to musíme zaměřit! Zkoušíme první výškový úkryt. Kdybych ho neviděla dřív než Ayla, patrně bychom ho přešli, protože kolem figuranta probíhá poměrně blízko a ani ji to nebrnkne. Potom má štěstí na větřík, foukne jí to do nosu a neomylně a rychle zamíří ke stromu a hned pozná, kde je zdroj pachu a přesvědčivě štěká na figuranta nad sebou. Vítr jsem zvyklá kontrolovat a vnímat, ale když žádný nefouká, pomůže štěstí a jeden menší poryv.

Fája vystupuje z auta a hned ví, že je na tréninku. Přibíhá k nejbližší osobě a štěká. Je to sice roztomilé, ale není mým cílem, aby štěkal na kohokoliv, koho vidí a kdo vypadá aspoň trochu jako figurant. Musím začít po lidech chtít, aby ho nechválili za nevyžádáné štěkání, obzvlášť na stojící osoby. Stále se nechce přetahovat, ale štěká bez povelu a způsobně si k tomu sedá na prdýlku, aniž by ho to někdo učil.

3.10. Cvičák
Aylu pořádně otravuju na překážkách a chci po ní i hezké přechody mezi překážkami. Bude to trochu boj, ji to naučit, je příliš natěšená na překážky a nejde hezky u nohy, ale snad to v jednu chvíli i trochu chápe, tudíš jsme na dobré cestě. Problém nám dělá vysoké áčko, které jsem po Ayle nikdy nechtěla, natož oběma směry a vrací se tedy kolem něj.

Fanoušek dnes nechtěně dostává první "zabíhačku" (tzn. figuranta vidí odbíhat, ale poté se figurant ztrácí z dohledu v porostu) . Tak to dopadá, když kolie ve čtyřech měsících vypadá jako dorostenec a figurantovi špatně vysvětlíte, co chcete... Jinak samozřejmě děláme pouze "přímáky" (tzn. pes vidí figuranta odcházet i uléhat). Naštěstí tahle teta připadá Fajnovi náramně zajímavá, takže ho to neodrazuje, bez zaváhání si ji nachází, vyštěkává a dokonce se s ní tahá o hračku. Fajn dostává jedničku, dvakrát podtrženou:-) Na překážkách se v něm projevují geny od Ayly (geny divokých vajec) a trochu na překážky žene, dělalá si z nich agility a komentuje je nadšeným štěkotem.

10.10. Řeporyje
Ayle dáváme čím dál těžší hledání a mě to začíná čím dál víc bavit. V prvním kole vybíhá nádherně ve směru vyslání až do obrovského krpálu, který mi posléze připomíná, že jsem chtěla něco dělat i se vojí kondičkou. Druhé vyslání k výškovému úkrytu je zvláštní, protože nám dost netypicky figuruje Eda. Buď úkryt nebyl ještě dostatečně napachovaný, nebo Ayla nebere Edu jako figuranta, protože kolem probíhá a neznačí. Na druhé vyslání už značí, tak si s tím nedělám hlavu. Sice je to druhá podobná reakce u výšky, ale věřím, že s nimi Ayla problém mít nebude. Další dva figuranty nalézá a značí pěkně, ale už se nenechává vysílat do směru a běží si, kde se jí to líbí nejvíc.

Figuranty na Fanouška musíme víc krotit, protože zase dostává zabíhačku a figuranta nevidí usedat. Ale nevadí mu to a figuranta najde, i když s malým zaváháním a ubírá mu to na razanci. Krásně si před ním sedá a sám se rozštěkává.

Poučení pro příště: V houbové sezóně se nevyplatí dělat sutiny. Už z druhého tréninku se vracíme se slušným úlovkem, tentokrát v podobě ryzců a suchohříbků;-)

21.10. Košík
Můj oblíbený terén se spoustou výborných padaných jablek, ale jinak plný záludností na hledání. Pejsci tentokrát nečekají v autě, ale přivázaní u stromu. Ayla jako obvykle celou dobu ječí a protože na ně nevidím, trnu, jestli je Fajn živý nebo jestli nekouše vodítko, protože jeho štěkat neslyším. Kupodivu spořádaně sedí vedle šílené matky a ani nedutá. Jeho projev při odbíhačkách se mi ovšem příliš nelíbí, je nažhavený až moc a skoro se přetáčí. Nesmíme ho před vypuštěním hecovat a musím mírnit figuranty při odměňování. Nejvíc mi pije krev, že si nechce nechat nasadit obojek s rolničkou. Je to rozdíl od Ayly, která mi hlavu do obojku vnucuje, protože to znamená, že se jde hledat. Na závěr se krásně přetahuje, vlastně poprvé s takovou vervou.

Ayla pracuje dobře a s radostí, ale výšku dohledává na můj vkus trochu zbytečně dlouho. Je vidět, že s výškovými úkryty potřebuje nabrat víc zkušeností.

24.10. Hostivař
Poslední trénink před zkouškou. Fanoušek opět řádí jak černá ruka, takže to nebylo čekáním na úvaze, protože dnes klasicky čeká v autě. Chce to asi víc klidu a čas.

Ayla se nechává překrásně vysílat do směrů, ale výška jí opět potrápí nosík a hledá dlouho. Značí ale přesně a pěkně, takže si z toho vrásky neděláme, s ostatními je rychlá, takže máme spoustu času do limitu.

27.10. ZTV2 Želiv
O zkoušce do tréninkového denníku můžu napsat jen proto, že se nám nepovedla, ale přesto nám přinesla cennou zkušenost. Počasí nám zrovna nepřálo, byla zima, pršelo a sněžilo, ale překážky jsme si šly zkusit s radostí a Ayla je udělala pěkně, i když s několika nepřesnostmi. Na zkoušku jsme nastupovali pár minut poté a nevím, co se stalo, ale Ayla jednoduše udělala skoro všechny chyby, které se na překážkách udělat dají. Zřejmě to bylo tím, že mě samotnou úplně pohltily nervy, povely jsem vydávala přiškrceným tichým hlasem, za druhou a naprosto pěkně provedenou překážkou jsem Aylu ani nepochválila a celkově jsem se chovala jako idiot a rozhodila tím i Aylu. Hned poté jsme šli na překážky ještě jednou, abychom si je opravili. Nervy byly tentam a Ayla opět neměla problém a udělala všechno tak, jak měla. Akorát na mokrém áčku jí při cestě zpět podklouzly tlapky, spadla dolů a protože se chtěla omluvit, že se vrací kolem, popadla do tlamičky krabičku s odměnami, které dávám v nácviku za překážku, přinesla mi ji a způsobně předsedla. Aport přez překážku jsme mimochodem nedělali nikdy.

Cenná zkušenost tedy zní: 1) Nervy nechat doma, protože když nejde o život...
2) Když už musím nervy brát mermomocí s sebou, snažit se tvářit alespoň před psem, jakože jsem v pohodě
3) Odpustit Ayle jakoukoliv chybu, protože vždy dělá, co může

30.10. Bubny
Plochám dáváme na chvíli vale a zaměřujeme se na sutiny. Krásná práce všech psů na tréninku a Fájův nádherný pohyb po sutiništi. Jen jsem Aylu trochu zkazila, když krásně přeskakovala hluboký příkop a jedinkát zaváhala, já ji ovšem povzbudila, aby ho přeskočila, ale na druhé straně bylo spostu drátů a ostrého plechu, do kterého hopla a dost se vylekala.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.