Prosinec 2011

10.12. Nučice

12. prosince 2011 v 18:15 | Tereza |  Tréninkový denník
Tak jsme se konečně dostaly na terén, který by alespoň trochu připomínal plochy. Tentokrát to bylo všechno poměrně zapeklité, protože jsme si do terénu schovaly jak kosti a buřtíky, tak i teplé úkryty. S kostmi Ayla problém neměla. Hezky si je očuchala, ale neoznačila a hledala dál. Horší to bylo s teplým úkrytem, který mi, potvůrka jedna, vehementně značila a nechtěla si to nechat rozmluvit. Připravili jsme Ayle ještě jednu specialitku, kterou nikdo nejsme zvyklý trénovat. Skoro se nepřezkušuje, přestože by mohla a i podle nového řádu ji bude muset pes zvládat levou zadní. Jde o prohledávání prostoru, po kterém se pohybují osoby, které dělají ruch, hluky, povykují a hýbou s okolním materiálem. Další věc, kterou musíme Ayle do tréninku zařadit častěji, protože se na skupinku příliš soustředí a zdržuje jí to od hledání. Jinak dneska Ayla hledala hezky. Jak by ne, když měla v krabičkách na kostičky nakrájený a ovařený hovězí bio streak;-)

13.11. sutiny Vrané

3. prosince 2011 v 20:00 | Tereza |  Tréninkový denník
Ráno jsme s Edou a větším zpožděním dorazili na oficiální trénink naší brigády. Aylina práce mě tentokrát úplně nadchla. Pracovala vytrvale, dostatečně samostatně, s výborným drivem, ale při tom všem byla perfektně ovladatelná. Jak to ale bývá, nic není dokonalé a kolem jednoho úkrytu, který se nezdál nijak složitý (zavřená skříň), těsně prošla bez toho, aby alespoň nepatrně zachytila pach figuranta. Být to na zkoušce, tak figuranta asi nenajdeme vůbec. Tak aspoň vím, že je to opravdu možné:-) Zatím se mi totiž nic podobného nestalo, a to většinou trénujeme tak, že nevím, kde figuranti jsou a nemůže se tím pádem stát, že jí "cpu" tam, kde někdo opravdu je. Udělali jsme si zas jednu polovýšku a Ayla jí dohledala krásně, i když bylo vidět, že pro ni byl takový úkryt trochu těžší. Nezapomenu na to, jak Ayla při posledním přímáčku odběhla a začala s takovou radostí řvát na figuranta, že si ani nevšimla, že už otevřel krabičku...a štěkala dál, pod nosem krabičku s masem. Vždycky jsem říkala, že je pro ní největší odměna to, že si smí beztrestně zaštěkat;-)