Společné cvičení ZBKP, ZBKMSK, hasiči Semilsko aneb "příprava na atesty".

17. listopadu 2011 v 19:01 | Tereza |  Tréninkový denník
4.11. jsme ve večeních hodinách vyrazili s Edou a Julií směr Krkonoše. Ráno nás čekalo společné cvičení se Semilskými hasiči a ostravskými psovody, které se mělo nést v duchu přípravy na atesty, nebo také na ostrý zásah. Eda nás a ostraváky ubytoval ve svojí krásné roubence, nakrmil uzeným kolenem, napojil svařákem a v ranních hodinách konečně uložil do postelí.



Ráno jsme normálně vstali a začali se připravovat na cvičení, ale mě se začalo dělat špatně a ještě hůř. Dopoledne jsem ztrávila hlavně na záchodě a méně u "velícího střediska" které zatím koordinovalo první dva pátrající psovody. Byla jsem stručně obeznámena s prací s GPS, podle které jsem se měla při hledání orientovat. Ani trošku se mi nelíbila představa, že s tím ďábelským přístrojem, hasiči v patách, vysílačkou a šílenou psicí budu muset prohledávat 70 000m2 terénu, zatímco si moje střeva a žaludek žádaly nepřetržitou pozornost. Do poslední chvíle jsem myslela, že nebudu moct jít hledat, ale bylo mi tak mizerně, že jsem ani neměla sílu to přiznat. Chvíli před naším nástupem jsme se ale domluvili s žaludkem na příměří a mě bylo jasné, že už se z toho nijak nevykroutím.

Záleželo nám na tom, abychom ukázali to nejlepší, co umíme, protože pro zúčastněné hasiče to mělo být první seznámení s prací záchranných psů a snad i první krok k budoucí spolupráci. Dorazili jsme na místo startu, rozdělili si terén a hlavně dostali k ruce jednoho hasiče, který nám měl být nápomocen, měl hlídat terén a podobně.

Jaké ale bylo moje překvapení, když Ayla po vyslání místo obvyklého frnknutí do hloubi lesa a mimo dohled odkráčela volným krokem pár metrů dopředu. Dobrá, instruovala jsem tedy svého hasiče a udělali jsme Ayle přímáček, aby si uvědomila, že má hledat. Chyba lávky, Ayla velmi dobře věděla, že má hledat a taky to dělala,ale bez obvyklého nadšení. Nevěřila jsem svým očím. Není jí špatně z pondělního očkování? Neznepokojuje ji moje nevolnost? Nezačíná hárat? Netrpí smrtelnou nemocí? Terén jsme ale nakonec prohledali a Ayla dvě ze tří osob opravdu samostatně našla. Bylo vidět, že skutečně hledá a má zapojený nos, ale netuším, kam se poděla ta její typická energie. Poslední osobu jsem našla já a Aylu k ní poslala na přímo, abychom to nějak svižně zakončily.
Cestou na start
Tak kudy??
A jdeme hledat
Brífing na konci akce

Ayla moc dobře nepracovala, což mě moc mrzelo a hlavně pořádně vyděsilo, protože takový výpadek jsem nečekala.

Večer jsme si ještě s hasiči vyzkoušela rojnici, abych mohla porovnat, jak se hledá bez psů.

Druhý den jsme se všichni vydali na příjemnou procházku zdejší krajinou, která nás úplně uchvátila a mě i donutila se trochu vzchopit z nevolnosti. Po cestě jsme měli naplánovaná dvě místa, kde si uděláme nějaké klasické lehčí hledání. Ayla tentokrát hledala úplně krásně, takže mě trochu uklidnila, že neumírá na smrtelnou nemoc a včerejší hledání se jí prostě z nějakého důvodu nelíbilo.
Pohoda v chaloupce

Pro mě tohle byla opravdu cenná zkušenost. Práci s GPS, vysílačkou a pomocníkem v podobě hasiče bych potřebovala trénovat. Je dost těžké se soustředit na tolik věcí najednou. Jsem zvyklá hlídat jen psa a terén, tohle ale bylo něco úplně jiného. Mě s Aylou naštěstí atesty jen tak nečekají, takže aspoň víme, co zatím trénovat. Škoda, že nám to okolnosti trochu pokazily, protože jinak by to nemělo chybu!

Autoři fotografií: Eda Něměc a Julie Bukovinská


 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.