Tři sutiny

30. října 2011 v 14:16 | Tereza |  Tréninkový denník
Když jsem před nedávnem v článku o ostravských sutinách psala, že se asi "zlehka" pustíme do trénování sutin, tak jsem netušila, že se nečekaně rozhodnu jet na závod podle ZZP1. Do sutin jsem se tedy nepustila zlehka, ale úplně bezhlavě.


Přiznávám bez mučení, neměla jsem sutiny ráda a pořád mě jaksi odpuzují, ale jsou o dost techničtější a napínavější než plochy, takže je s Aylou vezmeme na milost.

Vrané 16.10
Trénink nezačal úplně šťastně, protože první boční úkryt neznačila Ayla úplně přesně, i když to snad bylo způsobeno spíš náročností terénu. Já jsem ho navíc nahlásila příliš brzo, když si jen dvakrát štěkla v pachu a přitom měla ještě v úmyslu figuranta líp dohledat. Spodní úkryty byly jako obvykle bez vad, a tak jsem za odměnu dostala dovoleno poprvé si zkusit figuranta ve výšce. Jeho pach zachytila okamžitě, ale dlouho předlouho nedokázala určit, odkud pochází. Udělala dobře, že neštěkala hned a vydržela hledat tak dlouho, než jsme se nad ní smilovali a trochu jí to ulehčili (figurant spustil nohy dolů). Potom už ho našla a označila hned.

Hlubočepy 18.10
Bohužel nám už nastupující podzim nedovoluje trénovat za světla, takže Ayla měla druhý noční trénink. První boční úkryt značila zbytečně brzo a dohledala si ho až po mém vyzvání. Spodní úkryt a skříně v budově a v úplné tmě našla krásně, ale při pohybu jí jaksi scházel její typický "drive". Ne že by vypadala úplně opatrně, ale zřejmě je pro ni tma přeci jen nový faktor, na který si musí zvyknout.

Hlubočepy 20.10.
Měl to být motivační trénink před závody, ale pěkně mi přidělal starosti, protože se mi Aylin projev vůbec nelíbil. Snad to bylo zase způsobeno tmou. V prvním kole ještě hledala krásně. Sice jí to trvalo trochu dýl, ale pracovala systematicky a s pěkným nasazením. Možná to bylo také tím, že hledala na členitém sutinatém terénu, ale mimo budovu, kde se přeci jen pach rozléhá jinak než v budovách, se kterými má minimální zkušenosti. U dalšího figuranta tentokrát už v budově mě trochu pozlobila, když štěkala a dívala se při tom na mě a ne na úkryt, přestože věděla, kde je. Druhé kolo už bylo skoro nepěkné, protože pracovala pomalu a nesoustředěně. Dokonce na jednoho figuranta v úkrytu štěkala se zvláštním poplašným přízvukem, jako by se ho lekla. Ke konci jsem ji už musela povzbuzovat, a na to nejsem vůbec zvyklá. Alespoň že hezky značila. Snad jsme si to trochu zpravily přímáčky, protože u těch vypadala nadšeně jako vždy.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.