Mezinárodní soustředění záchranných psů Malacky 22.-24.7.

2. srpna 2011 v 14:47 | Tereza |  Tréninkový denník
Při našich obvyklých trénincích věčně narážíme na jeden problém, a tím je nedostatek různých terénů. Trénovat pořád na jednom místě se nám skutečně nechce, takže se občas vydáváme i trochu dál za Prahu. Tentokrát jsme se tedy vydali až na Slovensko, protože tam bratislavská brigáda pořádala soustředění ve vojenském prostoru, ve kterém bylo možno trénovat hned na několika sutinových a jednom obrovském plošném terénu.

Trochu jsme nevěděli, co máme čekat a ani jaká bude účast, ale spolu s Edou se Shainy a Julií s Amálkou z naší domácí pražské brigády jsme se prostě sebrali a jeli to zjistit. A na místě jsme se zaradovali, protože jsme dostali k dispozici útulný pokojík v kasárnách, obhlídli zřícené budovy v těsném sousedství s ubytováním (takže žádné daleké dojíždění se v tomhle případě nekonalo) a v neposlední řadě zjistili, že se soustředění zúčastní nejen Slováci a Češi, ale i poměrně početná výprava Slovinců, na jejichž způsob výcviku jsem byla já osobně velmi zvědavá. Slovinci hned v pátek večer po příjezdu trénovali noční vyhledání. My jsme ovšem raději trochu poseděli se slováky a potom zalezli do postelí. Naše psí holky tentokrát spaly v autě, protože do budovy neměly přístup.

Hned ráno jsme nastoupily na trénink v nejbližší budově. Konečně jsem viděla, jak pracují slovinští psi. Jejich práce je skutečně trochu odlišná od té naší. Víc mě ovšem nadchlo to, jak jejich psi dokáží v klidu vyčkávat, než na ně přijde řada a jak odpočívají. Já kdybych uvázala Aylu přímo před terém, tak se šťaví a vyřvává do nekonečna. Slovinští psi leželi a některý občas štěkl, ale to jen tak, aby se neřeklo. Viděla jsem také práci mladé kraťandy Aky z bratislavské brigády. Ayla zase pracovala poměrně vtipně. Asi chudinka vůbec nevěděla, že jsme na nějakém záchranářském soustředění a myslela si, že jedem jen na výlet a přez noc jsem ji zapomněla v autě. Jenže já si pro ni ráno přišla a aniž by se stihla rozkoukat, zjistila, že stojí uprostřed sutiny před figurantem. Seběhlo se to tak rychle, že na prvních několik figurantů štěkala s jiným přízvukem, skoro bych řekla, že až překvapeně. Za chvíli se ale rozkoukala a zjisitla, že je opravdu na tréninku a už svištěl jeden figurant za druhým. Ayla uznala, že na Slovince se stěká stejně dobře jako na Slováky a na Čechy, ale pro mě bylo trochu těžké jim vysvětlit náš trochu specifický způsob figurování. Nakonec jsme se ale nějak dohodli a Ayla mi žádnou ostudu neuřízla.

Odpoledne jsme zase trénovali na blízkých sutinách/halách a potom i na terénu, na kterém bylo trochu skutečné sutě. S tou má Ayla sice občas ještě trochu problém, ale tady se nijak neprojevil. Dokonce na Ayle kromě jednoho okamžiku ani nebyla znát únava z celodenního tréninku, takže jsem byla úplně spokojená. Spokojenost dovršil večerní guláš od organizátorů a další kolo seznamování s bratislavskými kolegy. Slovinci bohužel uměli anglicky jen prabídně, takže s nimi jsme se moc družit nemohli.

Ráno jsme se přesunili do nedalekého vojenského cvičného prostoru, ve kterém je vybudouvána síť zákopů a podobně, takže pro náš účel místo naprosto ideální. Já mám plošné tréninky daleko raději než ty sutinové a je to vidět i na Aylino práci. Hledala a značila bezchybně a dělala mi radost.

Čekala nás cesta domů, takže odpolední trénink jsme už vynechali. Celé soustředění bylo perfektně zorganizované a velmi příjemné i přínosné, takže se na Slovensku určitě objevíme ještě na podzim. Poučení pro mě pro příště je to, že na podobné akce by se hodilo něco jako uniforma, nebo alespoň nějaký červený hadr s logem svazu nebo brigády, když už jsem pojala takovou nechuť k uniformám. Slovinci i slováci byli v uniformách stále, snad v nich i s nídali a figurovali, takže jsem se v zeleném vytahaném oblečení do lesa cítila trochu jako outsider. Podobný problém měla celá naše pražská výprava. Naštěstí za výkony našich psů se stydět vůbec nemusíme a snad nám díky tomu bylo odpuštěno i tohle mírné faux pas s uniformami.

Takže se na Slovensko a nové kolegy se těšíme už teď a jejich soustředění si nenecháme ujít.

Fotky Julie od Amálky: Zde (kolie trikolorka s plným límcem není Ayla, ale Aka)
Fotky Matúše Zde

Článek od bratislavské brigády Zde
Článek od Edy Zde
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.