Na Slapské přehradě

11. dubna 2011 v 23:08 | Tereza |  Co se dělo
V pátek jsem se rozhodla, že už je konečně na čase, abychom se vydali kousek dál za Prahu.

Moje představa ideálně stráveného víkendu je právě vandr po krásách vlasti s přespáním pod hvězdnou oblohou. Vzpomněla jsem si ovšem příliš pozdě, takže mi chyběli lidi (bez nich by spaní pod širákem získalo další celkem dobrodružný charakter) a ani předpověď počasí nebyla nijak ideální. Rozhodla jsem se tedy pro kompromis a naplánovala trasu tak, abychom mohly přespat v pohodlí naší Petrovské chaty.

V sobotu jsme tedy vyrazily směr Štěchovice. Hned v úvodu trasy se mi vymstila neschopnost rozeznat modrou značku od zelené (ach ten barvocit), takže jsem si přidala asi pět kilometrů. Bylo to krásných 5 km, takže by mi to tolik nevadilo, kdyby mě nezačaly znepokojovat dvě věci. Za prvé mě tlačil čas (ranní vstávání není mojí nejsilnější stránkou), a za druhé mě tlačily boty (doteď to nechápu, protože jsem je nosila bez problémů několik měsíců). Výlet nám tedy nezačínal příliš nadějně, ale co by mohlo zkazit náladu dvěma duším dychtivým po dobrodružství...

Já jsem se nestačila divit, jaká to krásná zákoutí mám ve svém rodném kraji a ani o nich nevím. Ayla zkoušela mojí trpělivost, lezla na skaliska a na samé okraje srázů a zvědavě se nakláněla dolů.

Fena - kamzík
Trasa byla místy podobná naší "domácí" Posázavské stezce, ale byla skalnatější, míň obydlená a také výletníků tam bylo o poznání méně.

Socha svatého Jana - ochránce vorařů a plavců na bývalých Svatojánských proudech. Chudák už tady nemá co na práci. Voraře uvidíte leda ve filmu pro pamětníky. Dnes tu hladinu čeří nanejvýš větřík.

Přehradu jsme nechali za sebou a vraceli se přez obec Teletín. Co jiného by mohli chovat v Teletíně?

Ayla nenechá žádné hospodářské zvíře v klidu. Před chvílí dokonce překonala respekt z ohradníku, podběhla ho a telátka trochu prohnala.

Stihly jsme si dokonce udělat stopu. Terény byly jako ve stopařském ráji.

Do chaty jsme dorazily chvíli před setměním. Já docela zničená, Ayla příjemně unavená. Nakonec, když jsem večer v teplé posteli s fenou u nohou pila horký čaj s medem, mě ani tolik nemrzelo, že nespím pod širákem. V neděli jsme šly kratší trasu a večer nasedly na vlak do Prahy. Celá trasa byla opravdu nádherná, takže ji asi přidáme do svého "seznamu oblíbených".
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.