Háre krišna, háre hárám

28. dubna 2010 v 22:02 | Tereza |  Štěkání a povídání
Pár slov o tom, jak Ayla zvládla svoje dny

Tento článek přichází s velkým zpožděním, protože Ayla odhárala už dávno. Nemám potřebu rozepisovat do detailů všechny intimní záležitosti hárání, ale musím se pochlubit s tím, jak jsme letos poprvé hárání zvládly bez větších potíží. Předně doufám, že článek poslouží jako rada někomu, jehož fena trpí na falešné březosti.

Rocky se zapřel a potlačil svůj odpor k Ayle

Ayla hárá jen jednou za deset měsíců, ale první dvě hárání delší periodu plně vynahradily a stály opravdu za to. Hned po tom prvním měla falešnou březost a laktaci. Po druhém hárání se to opakovalo, ale přidal se i zánět mléčné žlázy. Hlavní ovšem bylo, že to Aylu psychicky pořádně rozhodilo. Všichni mě strašili, že pokud měla falešku už po prvním hárání, bude jí mít už po každém dalším. Chtěla jsem napsat pohádku O Smetáčkovi a Tenisátku. To byly Ayliny opečovávané a kojené objekty, které jsem jí chtě nechtě musela sebrat a rituálně obětovat. Možná se ještě někdy k napsání pohádky dostanu, ale teď pár slov k letošnímu hárání.

Dlouho jsem se pídila o informacích, jak zabránit následné falešné březosti, ale kromě homeopatik, zvýšení pohybu a zmenšení krmné dávky jsem nenarazila na žádnou zajímavou radu. Homeopatikům moc nevěřím a poslední dvě rady jsem aplikovala i minule a nebylo to nic platné. Loni jsem Aylu podvyživila o několik kilo a honila ji po všech čertech, ale problém byl, že z falešky byla tak strhaná, že sportovat příliš nechtěla. Od druhé příšerné falešky mi bylo jasné, že bezpodmínečně musím něco vymyslet, protože jsem ani trochu nestála o to, zase dávat fenu dohromady skoro pět měsíců. Přemýšlela jsem o tom a uvědomila si, že Ayla nemá problém se samotnou falešnou březostí, ale už s háráním. Ayla je sice vyrovnaná a sebevědomá fena, ale při hárání se z ní stávala hysterka, která ječela na všechny psy, kteří jen pomysleli na to, že by jí očuchali zadek. Bylo to možná i mojí nezkušeností, protože ona je moje první fena a u ní víc než u jiného psa platí, že se emoce přenášejí z psovoda na psa. Já totiž neskutečně nesnáším, když mi někdo obtěžuje fenu. Stačil jeden nepříjemný zážitek se psím erotomanem (na ulici se jí pokusil natvrdo znásilnit agresivní retrívr) a začala jsem o ní mít strach. Protože bydlíme ve městě ve čtvrti, kde je spousta psů a většina jich běhá na volno, bála jsem se během hárání pořádně venčit, protože každá procházka znamenala sundavat z ní hordy milovníků. Proto Ayla první dvoje hárání horko těžko přečkala jen s venčením na vodítku kolem baráku.
Nemám pro to sice žádné důkazy, ale zastávám názor, že falešná březost není ani tak hormonální záležitost, ale záležitost psychická. Rozhodla jsem se tedy Ayle při hárání navodit pocit úplné psychické pohody. Začala jsem tím, že jsem vysvětlila Rockymu (je mu čtrnáct, ale není kastrovaný a pohlavně je ještě dokonale fit), že Ayla je moje a že si jí nemá vůbec všímat. Ayla se tedy doma pohybovala naprosto volně, jako obvykle a kupodivu si jí Rocky nevšímal. Jen po ní pokukoval a občas nahlas vzdychl. V některých věcech je to skutečně poslušný pes. Další přišel na řadu volný pohyb venku. Dřív jsem myslela, že háravka by se neměla pouštět z vodítka, protože hormony s ní cloumají natolik, že bych jí už nikdy nemusela vidět. Zjistila jsem, že Ayla při hárání poslouchá stejně jako kdykoliv před tím a dokonce se mě drží o něco více. Po celou dobu hárání jsme tedy chodily normálně venčit do parku. Tímto se omlouvám páníčkům psů, kteří kvůli nám dočasně ohluchli, ale nebylo jich tolik. Chodily jsme se venčit mimo "venčící špičku". Jenom během asi pěti dní, kdy byla Ayla svolná k páření, jsme jezdily za město a Ayla byla na stopovačce. Taky doma to chtělo trochu víc obezřetnosti. Všechno tohle mělo za následek, že Ayla svoje hárání skoro nepostřehla a se psy si normálně hrála. Nevím, jestli už nepřeháním, ale občas jsem měla pocit, že si dokonce užívala zvýšenou pozornost, kterou jí psi věnovali. Rozhodně k nim byla daleko vstřícnější, než obvykle bývá mimo hárání.

Rocky dokonce vydržel vedle Ayly spát. Jindy od ní udržuje alespoň metrovou vzdálenost.
Hárání odeznělo stejně nenápadně jako nastoupilo a já jen dva měsíce čekala, jestli se objeví faleška. V té době měla Ayla normální režim, ale udržovala jsem jí hodně hubenou. Bohužel to nezabralo úplně stoprocentně, protože se jí spustilo mlíko a byla o něco smutnější a skleslá, ale v porovnání s tím, co předváděla minule, to bylo docela v klidu. Dva týdny se na ní doma nedalo koukat, protože se tvářila, jako by jí někdo zrovna zavraždil všech deset virtuálních štěňat. Venku byla ale skoro taková jako předtím. Sekrece mléka se zastavila podivuhodně rychle a psychycké problémy odezněly taky brzo. Úplně jsme sice nad falešnou březostí nezvítězily, ale takto nám to stačí a já jen doufám, že to je ten recept proti falešce, který se nám osvědčí i při dalších říjích.

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.