Aylinko, ukaž mi hovínko

21. ledna 2010 v 0:07 | Tereza |  Štěkání a povídání

Anebo raději ne


Nevím, jestli to není jediný povahový rys Ayly, který by odkazoval na to "aristokratické" chování kólie, o kterém si můžete mnohde přečíst, ale Ayla se neválí... Ne, nikdy jí nenapadlo vyválet se v nějakém smradu, všechny fujtajbly znechuceně obcházela a nejhorší tragédie byla, když šlápla do hovínka. Samozřejmě jsem za to byla vděčná a patřičně se s tím chlubila, protože jsem byla přesvědčená, že je příliš čistotná, aby se k něčemu takovému uchýlila.

Domluvili jsme se s Rudolfem a šli ráno vyběhat Nelu a Aylu do Divoké Šárky. Rudolf trochu brblal, protože jsme si dali sraz opravdu brzo. Chtěla jsem mít dobré světlo, abych konečně mohla holky pořádně vyfotit.Obě běhaly jako neřízené střely, takže jsem myslela, že z fotek nic nebude, ale pak to přišlo.

Ayla se zastavila na nejkrásnějším paloučku, jaký si můžete představit, těžce oddechovala a od tlamy jí vycházela pára, která by se v ranním protisvětle na fotce obzvlášť vyjímala. Mech a kapradí se třpytil rosou a Ayla stála, jako by si byla vědoma svojí momentální krásy. Sice se občas letmo podívala na něco před sebou na zemi, ale stála jako socha. Neměla jsem zrovna foťák v pohotovosti, takže jsme s Rudolfem začali Aylu chválit, jaká je nádherná a jak je to svělé, aby ještě chvíli postála. Aylin výraz se trochu změnil do tázavého "opravdu to myslíte vážně?" A my jí přesvědčovali, "vážně je to krása, Aylo."

A ona znenadání podlomila přední tlapky a otřela se o zem. Hned zase vstala, ale místo bílé měla na celé jedné straně límce...no vy víte co. Z bílých chlupů nebyl vidět skoro jediný.

Ani nechtějte, abych vám vyprávěla, jak jsme ji potom koupali v potoce. Ze zoufalství jsem jí nakonec na límec házela z potoka bláto, abych tu hnědou přebila jinou hnědou. Vzhledem k tomu, že v té době čistili celé dno Džbánu a potok, který z něj vytékal páchl jak stoka, tak to bylo vymítání čerta ďáblem. Jediný rozdíl před umytím a po něm byl ten, že předtím páchla jenom Ayla, potom i já.

Dohru to mělo, když jsme s tím nastoupili do tramvaje, a lidé se tam začali ošívat, rozhlížet a nenápadně se dívat na svoje podrážky.

Dávejte pozor, za co chválíte svoje psy!
 


Komentáře

1 Šárka Šárka | Web | 21. ledna 2010 v 13:48 | Reagovat

No tak tohle nemá chybu  :-D tak jsem se zase jednou pobavila :-)
Zdravíme vás obě
smečka z Bohemia Elenor ;-)

2 Tereza Tereza | 24. ledna 2010 v 22:56 | Reagovat

Díky díky, takový komentář zahřeje :-) Akorát jsem trochu na vážkách, jestli to nemám přejmenovat. Všichni mi píšou, jak je ten název hrozný. No, mají vlastně pravdu, ale jestli je tak hrozný, že na něj každý klikne, tak splnil účel ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.